Září 2016

35. Sarah

12. září 2016 v 21:52 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Pomalu jsem přestávala vnímat všechnu bolest a začala jsem usínat..

Rozhlédla jsem se po místnosti, která se mi tak moc líbila. Byl to můj pokoj, který mi Harry daroval. Ležela jsem ve své teploučké posteli a bylo mi krásně. Tohle je ono. Koukla jsem se vedle sebe a tam spokojeně ležel Harry. Dívala jsem se na něj a jemu najednou zmizel ten spokojený úsměv ze tváře. Jeho nálada jakoby se rychle změnil. Vstal a začal odcházet někam pryč. Jeho teplo, které na mě působilo mizelo a s tím i jeho vůně. Mizelo to spolu s ním někam do neznáma. Chtěla jsem za ním běžet a křičet, ale nemohla jsem se pohnout. V krku jsem měla tak velký knedlík, že přes něj nešlo vydat ani menší hlásku. Začala jsem zrychleně dýchat a pak vzlykat. Ale žádné slzy ze mě nevycházely. Cítila jsem se, jako kdybych zůstala na světě sama a nikdo jiný tu nebyl. Především tady nebyl pro mě.

Rychle jsem sebou cukla a tím jsem se probudila. Odporné zjištění reality? Já jsem na světě skutečně sama a nikdo tu pro mě není. Matka- zdrhla. Otec-už pro mě raději neexistuje. Sourozenci- ztraceni. A Harry? Ten mě odepsal.

Místnost jako kdyby se okolo mě zmenšovala a kyslíku bylo méně a méně. Začala jsem hltat všechen vzduch, co zbýval a přestávala chvílemi i dýchat. Udusím se. Vážně mě bůh poslal na svět jen proto, abych zjistila, že je to jedno velké utrpení? Proč? Chtěl všem ukázat, že každý život není peříčko? Myslela jsem si, že už jsem toho protrpěla dost, ale očividně ne. Všechno byly jen malé zkoušky. Teď přišla ta největší. Zvládnu ji?

''Na co si tu hraješ?'' klečela u mě Emma. Nedokázala jsem odpovědět. Proč se sakra nemůžu pořádně nadechnout?

''Jestli si myslíš, že ti dám umělé dýchání, tak na to zapomeň. Alespoň s tebou nebude už další práce'' usmívala se klidně a pozorovala mě. Měla jsem vykulené oči a stále chvilkama lapala po vzduchu. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Krev se mi hrnula do uší a tepala v nich, tak hlasitě, že jsem nic jiného neslyšela. Na chvilku jsem přestala dýchat úplně. Panikařila jsem, ale díky tomu všemu vysílení jsem sebou nemohla vůbec pohnout. Zase jsem se konečně nadechla a trochu se mi ulevilo, když se moje plíce naplnily vzduchem. Jenže pak to přišlo zase. Moje plíce, jako kdyby na sobě měly nějaký špunt a ten se vždy na chvíli zavřel. Jako třeba teď. Nadechni se! Zakřičel nějaký hlas v mé hlavě. Panicky jsem do sebe natáhla, co nejvíce vzduchu, co jsem zvládla a vydechla. Končetiny se mi třásly a já začala myslet na to, jak jsem na louce a sedím tam s knihou v ruce. Užívám si květiny okolo mě a vdechuji jejich vůni. Podívala jsem se vedle sebe a tam ležel Harry. Tvář se mu leskla na slunci a on se blaženě usmíval. Držel mě za ruku a když se na mě podíval, tak na mě mrkl.

*Harry*

Jel jsem tak rychle, že na mě Niall řval ať se uklidním. Předjížděl jsem všechny auta, která mi stála v cestě. Zběsile jsem troubil a nadával u toho. S pásy jsem si vůbec nedělal žádnou starost a celou cestu jsem jel bez připoutání. Zatímco Niall se připoutal hned, jak jsme vyjeli od mého domu.

''Červená! Červená'' pištěl Niall, ale mě to bylo jedno. Přejel jsem přes semafory a jen tak tak se vyhnul zrovna projíždějícímu autu. Věděl jsem, že jsem Sarah blíž a blíž a to mě nutilo jet ještě rychleji. Chtěl jsem už být úplně u ní.

''Kámo my snad umřeme dřív než tam dojedeme. Zpomal alespoň trochu vole'' ječel Niall, ale já ho ignoroval. Je to lehký. Jako kdybych jel závod. Závod se smrtí. Teď už jen zjistit, kdo umře.

''Doleva, doleva, doleva'' chytil se Niall sedačky a já prudce zatočil doleva. Cesta byla tak nekonečná.

Ve zpětném zrcátku jsem viděl, že Louis s Liamem se mnou drží krok a tak jsem na to šlápl ještě víc. Když to zvládly předtím, tak to zvládnou ještě rychleji.

''Tady!'' křičel na mě Niall.

''Kreténe! Přejel si to'' nadával na mě Niall.

''Myslíš si, že chci, aby poznali naše auta. Jestli tady teda vůbec jsou'' prudce jsem dupl na brzdu a s pískotem jsem gum zastavil asi o dvě ulice dál.

Všichni jsme vystoupili z aut a rozeběhli se zase zpět k místu, které ukazovalo Emminu polohu.

''Harry pojď za mnou'' mávl na mě Liam a já ho hned poslechl. Doběhli jsme k nějakým starým garážím, které byly nejspíše veřejné. Vevnitř stálo spousty aut a nikdo nikde. S pistolí v ruce jsem probíhal garáží a snažil se najít nějaké zasrané dveře. Nikde nic.

''Louisy spletli jsme se, tady nic není'' hrábl jsem si nervózně rukou do vlasů.

''Ale Emma tady někde byla. Koukej!'' nechápavě koukal do svého mobilu, který mi potom ukázal.

''Jo ty idiote! Zaparkovala tady a šla někam do prdele'' rozhodil jsem rukama.

''Někde tady ale musí být'' zamyslel se nahlas Liam.

''Pššt'' zasyčel na nás Louis a zalez se schovat za jedno z aut. Všichni jsme šli k němu a udělali totéž. I když já jsme vůbec netušili, proč to vlastně dělám. Chtěl jsem se na to zeptat, ale hned mi chytil dlaní pusu a tak jsem zmlknul. Držel jsem hubu a snažil se poslouchat. Ale absolutně vůbec nic jsem neslyšel. Ozvaly se hlasy a já hned zbystřil. Trochu jsem vykoukl zpoza auta a uviděl, jak Emma a Zayn lezou z nějaké díry v zemi. Kurva, proč jsem si toho poklopu nevšiml. Emma a Zayn se smíchem odešli k jednomu z aut, do kterého nastoupili a odjeli pryč.

''Jak jsi to sakra slyšel?'' nechápal jsem.

''Jsem denně v továrně plný zbraní a kokainu. Dávám tak velký pozor, že se mi sluch perfektně rozvinul'' pochválil sám sebe a pak vyšel směrem k poklopu. Chvilku jsme pozorovali zámek na poklopu a pak se k němu Liam skrčil.

''Idiot'' zasmál se Liam. Díval jsem se na něho nechápavě a očekával jsem nějaké vysvětlení.

''Ten idiot na to dal ten nejlevnější zámek. Uhni'' postavil se Liam na nohy, vytáhl svou pistoli a střelil do zámku, který se hned skoro rozpadl.

''Čínský šmejdky'' prohlédl si Niall rozpadlý zámek.

Nezajímal mě nějaký zámek a tak jsem do Niall strčil a poklop jsem otevřel. Vypadalo to jak díra do podzemí nebo co. Pomalu jsem slézal po žebříku dolů, až jsem konečně došlápl na rovnou zem. Na svém telefonu jsem si rozsvítil baterku a chtěl jsem vyrazit někam chodbou.

''Tohle bude praktičtější'' promluvil Louis do tmy a chodbou se v tu chvíli rozlilo světlo. Rozhlédl jsem se a málem jsem se pozvracel. Bylo to tu odporné. Všude špína, smrad a bůh ví, co ještě. Chodba se rozdělovala na několik částí. V každé části bylo spousty dveří. Kluci se hned vydali každá nějakým směrem a zkoušeli každé dveře.

Začal jsem také zkoušet otvírat dveře. Hned první se mi otevřeli, ale nic. Jen nějakých pár krámů, ale po Sarah ani stopy. Otevíral jsem každé další dveře a vždycky jsem našel jen prázdnou místnost. Začalo mi být jasné, že buď Sarah nenajdeme, nebo tady už nebude. A nejhorší možností asi je, že ji najdeme, ale už mrtvou. Nervózně jsem chytil za kliku dalších dveří, ale byly zamčené. Trochu mě to zarazilo a tak jsem začal s dveřmi lomcovat. Jenže dveře se ani nepohnuly. Rychle jsem se chodbou rozběhl k dalším dveřím a hned vzal za jejich starou kliku, která mi málem zůstala v ruce. Ty se také neotevřely. Párkrát jsem do nich vrazil celým svým tělem, až se vylomily z pantů a já padl na zem do té místnosti. Začal jsem se po místnosti rozhlížet a uviděl jsem počítač a nějaké další blbiny, položené na stole. Okamžitě jsem začal projíždět zásuvky stolu. Jen jedna z nich zase byla zamčená. Co zkusit ten Liamův trik? Zamířil jsem na zámek a vystřelil. Zámek udělal to samé jako ten jeho předchůdce nahoře. Otevřel jsem zásuvku a našel jsem v ní klíče.

''Kámo jsi v pohodě? Slyšeli jsme výstřel'' objevili se kluci ve dveřích.

''Buď jsem idiot já a nebo Zayn'' ukázal jsem na rozbitý zámek a potom na klíče ve své ruce.

''Prohledejte ještě další dveře, jestli tady není někde něco zajímavého'' poručil jsem jim a kluci zase vyšli každý nějakým směrem.

Vrátil jsem se zase zamčeným dveřím a začal jsem do zámku strkat snad všechny klíče. Bylo jich tam spousty. Konečně jsem objevil klíč, který do zámku pasoval. Nemotorně jsem dveře odemkl a dveře jsem otevřel. Zůstal jsem stát, jak zmražený. Ležela tam. Pomalu ke mě natočila svou hlavu a pak se jí pomalu začaly zavírat oči

''Sarah'' vydechl jsem a klekl si k její matraci.

34. Jede v tom i ona!

12. září 2016 v 21:51 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Vešel jsem do místnosti a všichni už měli otevřené oči a podívali se mým směrem.

''Spal jsi vůbec? Vypadáš hrozně'' udělal trochu bolestivý obličej Louis, který vypadal taky příšerně. Na otázku jsem mu neodpověděl.

''Je tu Emma'' prohodil jsem a šel si sednout na volné křeslo. Emma si stoupla do dveří a usmívala se na kluky. Jediný Liam ji řekl ahoj, jinak jí nikdo nevěnoval pozornost. A tak se rozhodla, že začne asi sama.

''Už máte nějaké zprávy, kde Sarah teď je?'' sedla si na provizorní postel z gauče vedle Liama.

''Ne, nic zatím nemáme'' odpověděl ji tiše Louis a ona se dál usmívala.

''To je blbý no'' udělala nějaký obličej, který měl ukázat, že ji to mrzí, ale přišlo mi, že ji to nezajímá.

''A jak ty to vlastně víš?'' podíval se na ni Niall.

''Tak znáš to. Se dozvím všechno'' rozhodila jemně rukama a zase s nimi plácla na svoje kolena.

Liam jí položil vážně dobrou otázku. Jak jí to sakra mohl říct někdo jiný? Vždyť to neví nikdo. Jediný Zayn a ten to nikomu neřekl ne? Není přece blbej, aby se chlubil, že unesl Sarah. A ještě aby se chlubil Emmě.

''A víš kdo ji unesl?'' koukl se na ní Niall.

''Zayn ne?'' odpověděla, jako kdyby to snad byla zřejmost.

''A kdo ti to řekl?'' ptal se pořád Niall a ona se trochu napnula a bylo na ní vidět, že je jaksi nesvá. Neřešil jsem to a přešel jsem k Louisovi. Civěl jsem do počítače spolu s ním a očekával jsem nějakou dobrou zprávu, o nalezení Sarah. Bylo to možná už zbytečné, ale naděje přece umírá poslední.

''Víš, že ani nevím. Prostě jsem to někde zaslechla'' odpověděla mu a ke konci se na něj usmála. Niall nevěřícně zakýval hlavou a koukl se na mě. Pokrčil jsem mu na odpověď rameny, že to taky nechápu, jak se to mohla dozvědět. Ale stejně jsem tomu moc pozornosti zase nevěnoval.

*Sarah*

Bolelo mě snad úplně všechno. Byla jsem ráda, že jsem se nemusela zvedat nebo se prostě jen pohybovat. Nedokázala jsem skoro ani pokrčit nohy. Koukla jsem se pomalu ke dveřím a tam stál Zayn a bez výrazu mě pozoroval.

''Koukáš se na svoje dílo?'' natočila jsem víc na něj svůj obličej a on neodpověděl. Vypadalo, že nad něčím přemýšlí. Možná nad tím, jak moc hrozně jsem vypadala. Sice jsem se neviděla, ale cítila jsem to. Každý kousek mého obličeje mě bolel. Bolelo mě naprosto všechno.

''Teď ti začne peklo'' řekl asi po pěti minutách ticha.

''A ty tomu peklu šéfuješ'' odvrátila jsem od něj pohled a koukla jsem se zase do stropu. Bylo mi špatně. Nejedla jsem a moje tělo mi to dávalo víc a víc najevo. Hlava mi třeštila a já s ničím nemohla nic dělat.

*Harry*

''Ztrácíme zbytečně čas'' řekl jsem si pro sebe, když nám Emma vykládala něco o tom, jak byla na nějakém večírku a potkala tam Zayna.

Vstal jsem ze židle a rozhodl jsem se, že půjdu do Sarah pokoje. Prostě jen tak. Chci být o samotě. A hlavně nechci pořád poslouchat tu krávu Emmu.

Ale v hale mě zarazilo nějaké vibrování. Vycházelo to z Emminy kabelky. Ona byla tak zabraná do rozhovoru skoro sama se sebou, že jsem ji nechtěl rušit nějakým zavoláním na ní. Prostě jí ten telefon přinesu. Otevřel jsem její kabelku a vytáhl telefon. Telefon nadále zvonil, ale ten telefon co jsem držel v ruce, tak ten to nebyl. Znova jsem nakoukl do její kabelky a vytáhl druhý telefon. Na displeji bylo napsáno ZAYN. Myslím, že jsem v tu chvíli zadržel asi na minutu dech. Když jsem se nadechl, cítil jsem napůl úlevu a napůl bolest. Rychle jsem hodil vibrující telefon do její kabelky a ten druhý jsem si nechal v ruce. Nevím jestli je to jen moje pouhá domněnka, ale myslím si, že tenhle telefon jsem dal Sarah. Třeba si to jen vymýšlím, ale prostě mám takový pocit.

Zapnul jsem její kabelku a nejspíše Sarah mobil jsem si strčil do přední kapsy kalhot. Vrátil jsem se do pracovny a kluci vypadali, jako kdyby právě měli kocovinu. Emma seděla jako modelka, byla narovnaná s nohou přes nohu a já v ní najednou viděl špínu. Obrovskou špínu, kterou ve svém domě už rozhodně nechci.

''Vypadni'' koukl jsem se na ní a jí na chvilku zmizel úsměv.

''Proč?'' snažila se usmívat.

''Prostě už jdi. Máme tu dost práce a ty tu rušíš'' zatnul jsem svou čelist. Rychle vstala a šla ke mně s otevřenou náručí. Pověsila se mi okolo krku a já jí hned od sebe odtrhl. Vypadala trochu zmateně.

''Tak se už netrap. Ahoj'' otočila se ode mě na ostatní a zamávala jí. Jediný kdo jí zamával byl zase Liam. Díky bohu hned potom odešla.

Okamžitě jsem začal hrabat ze zásuvky nabíječku. Telefon byl úplně vybitý a to čekání než se zapnul bylo hrozné. Konečně se na displeji objevilo nakousnuté jablko a telefon se načetl. Byl to Sarah mobil.

''Ta kráva'' zařval jsem a kluci na mě nechápavě zírali.

''Ona ví kde je Sarah'' a pak jsem jim řekl všechno, co jsem zjistil.

''Zavolej Emmě'' strčil mi do ruky telefon Louis.

*Sarah*

''Tak co ty špíno? Koukám, že vypadáš ještě víc odporně než kdy jindy. Zasloužíš si to. Dneska jsem byla u Harryho. Vůbec na tebe nemyslel. Zaplavali jsme si v bazénu a pak se najedli. Holka jsi pro něj nic. To je smutný co?'' udělala Emma falešný smutný obličej. Trochu se mi zadrhl dech. Harry mě nazachrání? Harrymu na mě doopravdy vůbec nezáleží?

''Proč bych ti to měla věřit?'' vysoukala jsem ze sebe přidušeně.

''Myslela jsem, že to víš, že Harry nikdy nikoho nemiluje'' pohladila mě po tváři. Zabolelo to a tak jsem hlavou trochu uhnula.

Neodpověděla jsem jí a zavřela jsem oči. V hlavě mi tak šíleně bzučelo. Nemohla jsem se skoro nadechnout. Já tady umřu, protože mě nikdo nezachrání.

''Ahoj Harry. Co pak potřebuješ drahoušku'' podívala jsem se na Emmu, která měla telefon u ucha a mluvila do něj. Třeba je to jen hra. Třeba mluví s někým jiným.

''Počkej chvilku'' řekla do telefonu a pak si ho odendala od ucha.

''Neblafuji'' ukázala mi na displeji Harryho jméno. Tisíce nožů pronikaly do mé hrudi. Ten hajzl.

Emma rychle vstala a odešla pryč. Chtěl jsem totiž začít křičet, ale než jsem to stihla, tak už byla pryč.

Po chvíli se zase vrátila a na tváři měla blažený výraz.

''Harry se chce dneska u něj sejít a povečeřet. Škoda, že mám Zayna. Ale stejně na tu večeři s Harrym půjdu'' usmála se a zase odešla. Harry proč? Pomyslela jsem si a pak jsem začala brečet.

*Harry*

''Je tady'' řekl Louis a ukázal na monitor počítače. Koukl jsem na Emmy polohu, kterou jsme získali díky tomu, že jsem ji zavolal a nakecal ji blbost o tom, jak se ji omlouvám a chci se s ní sejít.

Během chvilky už jsme všichni běželi k autům a jeli na místo, kde byla Emma. Doufal jsem v to, že najdu Sarah. A že bude živá.

33. Uteču

12. září 2016 v 21:51 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Přinesla jsem nám něco na zakousnutí, aby jsme tady s touhle. Špínou. Aby jsme tady s ní neumřeli hlady'' vyndala Emma ze své kabelky nějaký sáček. Rozbalila ho a vzala si z něj jahodu, které si hned ukousla. Kdy já jsem naposledy jedla? Mám docela hlad, ale nehodlám se snížit k tomu, abych žebrala. Otočila jsem hlavu na druhou stranu a snažila se je nevnímat. Emma přešla od Zayna k mé matraci a klekla si ke mě. Rádoby sexy si kousla do jahody a žvýkala ji přede mnou.

''Budu z tebe zvracet'' řekla jsem a koukla se nahoru do stropu.

''Ale ty jahody jsou výborný'' usmívala se nade mnou od ucha k uchu a znovu si ukousla.

''Tak už to sežer a zavři hubu'' vyprskla jsem po ní a dál už jsem na její trapné otázky a poznámky nereagovala.

Začala jsem je pořádně vnímat, až když se bavili o tom, co se mnou bude dál.

''Myslím, že ji tady necháme o samotě. Mám teď po těch jahodách chuť na tebe'' chytil ji za boky a já znechuceně polkla.

''Ty jsi tak sladkej broučku'' zašišlala dětským hlasem. Bože to je taková kráva.

''Co se tak ksichtíš pořád?'' prohodil Zayn směrem ke mě a já mu neodpověděla. Stál vedle mě čekal na odpověď, ale já nereagovala a na truc jsem neodpovídala.

''Neodpovíš?'' oblízl si rty a já se rozhodla, že mu prostě nehodlám odpovídat.

''Tak odpověz'' jeho oči byly skoro černé a jeho výraz byl kamenný. Stejně jsem, ale neodpověděla. Přiletěla mi facka a já vyjekla.

''Idiote blbej!'' vyprskla jsem na něj a od se začal smát.

''Za to, že mi neodpovídáš'' usmál se a šel k Emmě. Sledovala jsem je, jak za sebou zavírají dveře. Pak už jsem zůstala zase sama.

Takže Emma to táhne se Zaynem. Oba se rozhodli, že mě zabijí nebo co? Co se to děje? Myslím, že se spíš dřív z toho zcvoknu.

Zase jsem začala trhat rukama a na jeden provaz jsem se podívala. Byl přivázaný na skobě ve zdi. Díky tomu, že tenhle sklep byl už starší, tak zdi nedržely už tak pevně. Skoba ve zdi se začala pohybovat. Rukou jsem začala házet ještě víc, až se mi podařilo skobu vytrhnout ze zdi. Tohle není možný. Tohle je zázrak.

Neváhala jsem a rychle jsem si začala rozvazovat druhou ruku. Nevím proč, ale druhou ruku jsem si nechala i s okovem na zápěstí. Rychle jsem ve svém mikině začala hledat telefon. Byl vypnutý a já začala mít strach, že je vybitý. Stejně jsem ho zkusila zapnout. Hrozně se mi klepaly ruce a tlačítko nahoře telefonu mi nešlo zrovna nejlépe podržet. Telefon nijak nereagoval. On je vybitý! Ksakru Stejně jsem to pořád zkoušela, ale všechno bylo beznadějné. Naprosto všechno.

Vstala jsem z matrace a rychle jsem kolébavou chůzí přešla ke dveřím. Moje nohy mi moc nesloužily, ale stejně jsem se tam nějak dostala. Ten okov co jsem měla na provaze jsem si vzala do ruky a byla připravená jím praštit Zayna, kdyby to bylo nutné. Nohy se mi hrozně klepaly, ale i přesto jsem měla v plánu, že až se dveře otevřou, tak poběžím. Stála jsem tam asi 5 minut, ale přišlo mi to jako celé hodiny. Čekala jsem až se za mnou Zayn vrátí. Mohlo to trvat minuty nebo hodiny. Vydržím tady stát dlouho? A vtom se začalo ozývat cvakání zámků na dveřích. Moje srdce mi začalo tlouct tisíckrát rychleji. Měla jsem pocit, že mi vyskočí z mojí hrudi. Dveře se rychle otevřely a já hned okovem švihla a trefila tak Zayna do břicha. Rychle jsem okolo něj proběhla a běžela tmavou chodbou někam do neznáma. Neviděla jsem kam běžím, ale prostě jsem se snažila běžet.

Moje pravá noha se najednou zasekla o něco, co bylo hozené přímo na cestě. Zakopla jsem o to a svalila jsem se na zem.Snažila jsem se vyhrabat zase zpátky na svoje nohy. Chodbou se rozlilo světlo a já uslyšela rychlé kroky blížící mým směrem. Začala jsem zmatkovat a pokaždé když už jsem skoro stála, tak jsem zase zakopla o vlastní nohu a upadla jsem. Konečně se mi podařilo vstát a tak jsem se chystala zase dál utíkat. Bolest, která se mi objevila na zadní části mé hlavy mě zase srazila na zem.

Potom si mě otočil a sedl mi na břicho. Viděla jsem, jak se napřáhl a pak mě praštil do obličeje. Zatmělo se mi před očima a pak přišla další a další rána. Před očima se mi zase rozhostila tma. Vnímala jsem jen zvuky okolo mě. Cítila jsem, jak mě Zayn chytil za vlasy a táhl mě za ně. Něco mi i dokonce říkal, ale jeho slova mi splývala do jednoho. Zase jsem dopadla na zem. Nemohla jsem se pohnout a cítila jsem bolest na zápěstích. Bolest mi vystřelovala až někam do ramen a pak se menší bolest objevila i na kotnících. Všechno se mi začalo ztrácet, dokonce i tlumené hlasy. Pak už bylo naprosté ticho a tma.

*Harry*

Věděl jsem, že pokud se nenajde do dvou dnů, je to už špatně. Louis kvůli hledání Sarah přes ty jeho programy, ani nespal. Ostatní si ustlali dole v pracovně.

Vyšel jsem po schodech do svého pokoje, ale zastavil jsem se před Sarah pokojem. Chvilku jsem váhal a pak jsem vešel dovnitř. Vonělo to tam po fialkách. Ale když jsem si vlezl do její postele, tak jsem na polštáři ucítil ji. Nadechl jsem se nosem a tím nasál její vůni. Bylo to jako kdyby teď ležela vedle mě. Minuty ubíhaly hrozně pomalu a já nevěděl, co dělat. Procházel jsem se po jejím pokoji v naději, že mě něco osvítí a já zjistím, kde by Sarah mohla být. Ale nic se nestalo. Já jsem té holce zničil život. Zničil jsem jí ho už úplně.

*Sarah*

Moje oči se bolestivě otevíraly a světlo v místnosti mě do nich zapálilo. Ruce jsem měla svázané za zády a kotníky svázané k sobě. Nemohla jsem se skoro ani pohnout.

Dveře se otevřely a v nich stála Emma a něco držela v ruce. Zamžourala jsem, ale nevím co to měla.

''Tohle už nikdy neuvidíš! Nikdy'' řekla a ukázala mi, že v rukách drží můj telefon. Nic jsem jí ani nestihla odpovědět, protože ona odešla a za sebou hlasitě zabouchla dveře.

*Harry*

''Tak co?'' naklonil jsem se k Louisovi.

''Vydrž to ještě chvilku. Snažím se'' začal Louis dál ťukat něco do notebooku.

Už bylo asi devět hodin, když jsem se snažil si udělat něco k jídlu. Neměl jsem hlad a tak jsem vždycky něco vzal do rukou a zase to zpátky uklidil na své místo Věděl jsem, že si nic nedám, ale stejně jsem projížděl ledničku a všechny skříňky s jídlem.

Ode dveří se ozval zvonek. Pomalu jsem se vydal ke dveřím, které jsem otevřel. Stála v nich Emma a měla hrozně smutný výraz.

''Harry. Doslechla jsem se to s tou Sarah. Hrozně mě to mrzí'' vypadala fakt smutně. Neřešil jsem to a beze slova jsem se otočil a šel do pracovny za kluky. Ona šla za mnou.

32. Hele kdo je tady

12. září 2016 v 21:50 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Harry*

''Mysleli jsme, že Zayn pojede za Sarah. Ale jel jen do nějakého obchodu'' vyprávěl Niall Louisovi.

"Kluci, tohle je beznadějný. Co když už je Sarah" nedokázal jsem to doříct.

"Ale no tak ty citlovko. Vzpamatuj se" smál se mi Liam a já měl takovou chuť po něm skočit a jednu mu natáhnout. Ale radši si všechnu zlost nechávám na později pro Zayna.

"Takže co teď?" koukl na nás trochu zklamaně Louis.

"Nevím. Bylo to všechno zbytečný. Zbytečně jsme do toho Lottii tahali" prohrábl jsem si vlasy dneska už asi po sté. Vchodové dveře se otevřely a stála v nich Lottie.

"Kdyby jste ještě potřebovali nějak pomoc, tak stačí říct" usmála se konkrétně na mě Lottie.

''Díky'' bylo jediné, co jsem jí řekl. O něčem se tam s ní potom kluci bavili, ale já je ignoroval. Přemýšlel jsem, jak Sarah najít. Musí tady prostě být nějaká možnost sakra.

*Sarah*

Hrozně se mi motala hlava z toho smradu jaký tu byl. Chtěla jsem hrozně moc křičet, ale přes ten hadr, co mi Zayn narval do pusy, to vůbec nešlo. Dal mi ho protože prý mám nevymáchanou hubu.

"Kéž by jen Harry věděl, jak to všechno je" zašeptal Zayn sedící u mě. Koukal do svého telefonu.

''Co?'' snažila jsem se zřetelně vyslovit přes hadr.

''To se brzy dozvíš holka'' usmál se na mě.

''Možná asi podvedu svojí holku. Jsi neodolatelná'' sedl si na mě Zayn obkročmo. Chtěla jsem mu říct, že jestli to udělá, tak ho Harry vážně zabije, ale přes ten hadr to nešlo. Pevně jsem k sobě semkla víčka, když mi začal rozepínat mikinu. Prosím všechny svatý o to, aby to nedělal. Pomalu jsem cítila, jak se mi oči plní slzami, ale nechtěla jsem, aby věděl, že brečím. Rychle jsem se snažila zahnat slzy a ve vzpomínkách si vzpomněla na Harryho, jak se mnou spal. Chtěla jsem, aby teď nade mnou byl Harry. Proto jsem oči neotevírala. Viděla bych, že se nade mnou tyčí Zayn a ne Harry.

Začal mi moje tričko rolovat nahoru a pak mi ho přetáhl přes hlavu. Klidně jsem teď mohla oči otevřít, protože jsem ho přes látku nemohla vidět. Cítila jsem, jak mi rozepíná podprsenku a tak jsem začala škubat rukama a házet nohama. Ale jeho to nijak v rozepínání mé podprsenky nezastavilo.

"Přestaň ty děvko!" zakřicel Zayn a zmáčkl mi jedno prso. Nevydržela jsem to a slzy se mi valily po tvářích. Prosím ať je to jen sen a já se právě teď probudím.

"Pfestan" snažila jsem se vydat co nejvíce zřetelně přes látku v puse. Zayn dělal, že neslyší a pokračoval v té nechutné práci.

"Pfosim" zkusila jsem znovu, ale pořád mě ignoroval. Stále na mě sahal těma jeho nechutnými prackami.

Ještě chvíli tohle dělal a já už jen čekal, kdy mi stáhne i kalhoty a udělá tu odpornou věc. Ale on mi přetáhl tričko zpátky a zakryl mě tak. Až v tu chvíli mi došlo, že mu zvoní telefon.

''Kurva. Mohli jsme si to užít'' setřel mi jednu slzu ze tváře a mrkl na mě. Vyndal mi i hadr z pusy a já začala trochu na hlas vzlykat.

''Neboj se, já se vrátím'' pohladil mě po tváři a pak zase zmizel.

''Harry'' vzlykla jsem, když jsem v místnosti byla zase sama.

*Harry*

"Kluci tohle je v hajzlu" koukal jsem na telefon v naději, že by se mi ozvala Sarah. Ale telefon mě také neutěšil. Co s ní Malik asi teď provádí. Neublížil jí nějak?

"Ona se najde kámo. Klid" poplácal mě po ramenou Niall. Jen jsem odfrkl a Niall stáhl koutky úst dolů.

"Pomalu v to přestávám doufat" koukl jsem na něj. Už byly čtyři hodiny ráno a pořád nic. Přijdu si tak bezmocný a vůbec nevím, co mám dělat.

"Hele prostě se budeme víc snažit ji najít. Ona se najde" prohlásil Liam a já se na něj otočil.

"Ale v jakém stavu" řekl jsem dost hlasitě.

"Uklidni se. Nechceš se třeba napít nebo zakouřit?" podával mi krabičku cigaret Louis a já neváhal a jedno cigáro si vzal. Vyšel jsem ven na zahradní terasu. Kouřím jen ve výjimečných situacích a tahle situace je sakra na hovno, takže to cigáro potřebuji. Zapálil jsem si ho a natáhl co nejvíc kouře do mých plic. Nevím jestli jsem si to všechno jen vsugeroval, ale přišlo mi, že se všechny moje napjaté svaly maličko uvolnily. Vydechl jsem kouř a zavřel oči. Zase jsem měl před očima její obličej, který se na mě usmíval. Všechno je jenom moje vina.

"Pojď" chytil mě Louis okolo ramen a vedl mě k bazénu, kde jsme se posadili.

''Kámo něco mi řekni. Co s tou holkou přesně máš?'' zapálil si taky.

''Ona je tu pro. Pracovně'' opravil jsem se na poslední chvíli.

''A tak proč máš o ní, tak hrozný strach?'' nechápal Louis.

''Ona je víš. Hrozně hodná a taková jiná než jaké znám'' nechtěl jsem mu říct, že k ní třeba něco cítím. Cítím jen povinnost si ji přivést zpět do mého domu.

*Sarah*

"Jsi krásná. Harry má dobrý vkus. I na Emmu. Věděla jsi, že je Emma chytřejší než vypadá?" říkal v klidu Zayn. Probudil mě. Kolik asi tak může být hodin. Počkat, mluvil vážně právě o Emmě?

"Emma?" vypadlo ze mě.

"Ano. Tvoje oblíbená Emma" nechutně se na mě usmál a otočil se ke dveřím, které otevřel. A stála v nich ona. Ta blonďatá kráva.

"Ahoj zlato" obmotala se Zaynovi okolo krku a vlepila mu pusu. Zvedl se mi z toho žaludek a tak jsem radši otočila hlavu na druhou stranu.

"Jak se tohle může Harrymu líbit?" prohlížela si mě Emma.

"U tebe to platí celkově a ještě v minulém čase" zaksichtila jsem se na ní a ona celá zrudla asi zlostí.

"Neboj se. Ty jsi dokonalá" dal Emmě ruku okolo pasu rychle Zayn. Emma se na něj s úsměvem podívala. Tohle je jen nějaká zasraná hra. Kde je jaká skrytá kamera?

31. Bojím se o ní

12. září 2016 v 21:49 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Harry*

''Tak co?'' stál jsem vedle Louise, který akorát ukončil hovor se svou sestrou.

''Řekla, že sem přijede a všechno si od nás poslechne. A až pak se rozhodne'' pousmál se na mě, ale mě tahle odpověď nestačila.

''Nemáme čas se zdržovat'' vyštěkl jsem a někdo mě chytil okolo ramen. Koukl jsem se na toho dotyčného a uviděl Niall, který se na mě usmíval a asi mě tím chtěl povzbudit.

''Sorry bro, ale tohle mi fakt nepomůže'' vydechl jsem nahlas a začal zase chodit po místnosti sem a tam. Sarah smích mi zněl v hlavě. Vzpomněl jsem si na to, jak se na mě mračí. Na to, jak je nesmělá a nebo jak je drzá. Je tak. Ani nevím, jak to popsat. Ta holka je vážně jiná, než ty děvky které jsem měl před ní. Vypadala tak nevinně a to se mi na ní líbí. Už od první chvíle, kdy jsem jí viděl, jak do jejich obýváku nesla to jídlo a skoro si mě ani nevšimla. Jak se bála sundat si to tričko a já jí ho neomaleně vytrhl z rukou. Jak krásně vzdychala, když jsem jí to dělal jazykem. Ukázala mi , že to s ní i po desátý je jako poprvé. Tuhle holku si tady chci ještě hodně dlouho udržet. Ale co, když už jsem o ní přišel? Ne na tohle nebudu myslet! Já jí najdu a toho hajzla zabiju.

''Už je tady'' běžel Louis ke dveřím, kde hned Lottii otevřel a objal ji. Stál jsem tam a čekal až se konečně se přivítají.

''Minuty jsou teď vzácný'' podíval jsem se symbolicky na hodinky na ruce. Louis jen mávl rukou a šel se posadit zase k pracovnímu stolu.

''Lottie potřebujeme po tobě jestli by jsi'' a v tom jsem zase přestal vnímat. Představoval jsem si Sarah, jak se na mě usmívá, jak si kouše svůj ret a jak vzdychá moje jméno. Kurva, kde jsi Sarah?

*Sarah*

Ležela jsem a poslouchala jestli neuslyším, že se vrací Zayn. Hrozně moc bych chtěla nějak dát vědět Harrymu nebo policii. Vypadnout odsud z tohohle sklepa. Cítím se ale tak bezmocně.

Telefon! Vzpomněla jsem si na telefon v kapse u mikiny. Zayn musí být totálně tupý, když si mého telefonu nevšiml.

Díky tomu, že mikina byla volnější, tak nebyl telefon v kapse vidět. Jenže také kvůli tomu, že jsem spoutaná, tak mám smůlu a do kapsy si rozhodně sáhnout nedokážu. Začala jsem rukama trhat i přes bolest, jakou mi dělaly provazy. Musí být možnost, jak se z toho dostanu. Po pár minutách zbytečné bolesti mi došlo, že nejsem v žádném filmu, kde se to povede všechno na první pokus. Mě se to nepovede ani na žádný další pokus. Realita je někdy dost krutá.

*Harry*

''Jde do toho vole!'' strkal do mého ramene pěstí Niall.

''Co?'' vzpamatoval jsem se.

''Lottie souhlasí'' stál Liam s Lottií mezi dveřmi a ukazoval, ať jdu za nimi. Vstal jsem a rychlými kroky jsem šel ven z baráku. Vlezl jsem do auta s Liamem. Niall jel ve svém aute a Lottie jela také sama ve svém autě. Louis zůstal v mém domě a snažil se ještě zkusit něco přes ty jeho programy.

**

Stáli jsme před Zaynovým domem a Lottie na náš ukázala palec, že už můžeme jet. Je tak odvážná.

Nevím kam jet. Nevím nic. Možná jen to, že Louis dal Lottie do ucha sluchátko a přes něj jsme s ní byli v kontaktu.

Seděli jsme asi hodinu v autě a Zayn pořád nikde.

''Tohle je zbytečný. Zbytečně tady ztrácíme čas'' hrábl jsem si rukou do vlasu a opřel hlavu o volant.

''Vyšel ze svého domu'' ozval se Liam zezadu auta. Rychle jsem zvedl hlavu a koukl na Liama. Měli jsme Lottii na hlasitý odposlech a tak jsme mohli slyšet všechno, co si řeknou.

''Ahoj, píchla jsem a potřebovala bych pomoc'' řekla něžně Lottie. Byla by z ní skvělá herečka.

''To je velmi nemilé. Tak ukažte slečno. Koukneme na to'' ozval se Zayna hlas. Jen slyšet jeho hlas a byl jsem rozzuřený.

''Jste velmi laskavý''

Pak bylo zase ticho a to mě znervózňovalo. Nahlas jsem dýchal a chytil se za spodní ret, se kterým jsem si nervózně hrál.

''A je to hotovo slečno. Nechtěla byste zajít na skleničku?'' ozval se Zaynův hlas a já se zamračil. Je to pořád stejný prase.

Celou dobu jsme poslouchali a byli připraveni se dostat do jeho domu. Potřebovali jsme jen, aby byl od domu co nejdál. Lottie ho zabavila a navrhla, aby zašla do nějakého baru. On s tím souhlasil.Sem tam byl oplzlý, ale to byl on vždycky.

Když už Lottie se Zaynem byli dostatečně daleko, tak jsme se vydali do jeho domu. Přísahám, že jsme prolezli každý kousek jeho debilního domu. Po Sarah nebyla žádná stopa. Tak kam ji sakra uklidil?!

Zayn se najednou ozval, že musí jít, protože má ještě něco na práci.

''Není tady'' zněl jsem tak zoufale.

''Musel jí schovat někam jinam'' uvažoval nahlas Liam.

''Ráda bych se s tebou ještě viděla'' řekla Lottie a já doufal, že Zayn nebude tak blbý a odpoví, že souhlasí. A taky, že ano. Dokonce jí i navrhl, že se můžou zítra sejít. A pak najednou své rozhodnutí změnil.

''Můžeš teď jet se mnou. Zdržím se vážně jen chvilku'' řekl Zayn.

''Jestli mohu'' odpověděla mu Lottie.


''Myslím, že máme štěstí'' usmál se na mě Niall.

''Doufám'' polkl jsem na sucho.

Moje doufání bylo k ničemu. Zayn si jel jen něco nakoupit. Nic víc. Idiot jeden debilní!

''Louisy, máš už něco?'' vstoupil jsem do domu a našel Louise u notebooku.

''Nic zatím nemám. Ale dej mi trochu času'' byl zabraný do své práce, že mu tohle říct trvalo dost dlouho.

''Lottie to zvládla na jedničku, ale nic. Nenašla se. Nevím kde je'' sedl jsem si vedle něj na gauč a koukal na nějaké kódy na obrazovce notebooku.

''Dělám na tom. Ona se najde. Věř mi'' konejšil mě.

*Sarah*

Uslyšela jsem kroky asi nějakou chodbou a pak cvakání zámků. Dveře se otevřely a v nich stál zase Zayn.

''Tak co máš nějaký plán na dnešek?'' promluvil ke mně. Koukla jsem se něj, jak ke mě přichází a potom jak si sedá vedle mě na matraci.

''Jo mám. Zabít tě'' usmála jsem se na něj.

''Neříkej, že se ti nelíbím'' přejel mi dlaní po jedné spoutané ruce.

''Hnusíš se mi'' zamračila jsem se na něj.

''Ale no tak ty slečno drsná. Já vím, že se ti líbím'' ďábelsky se na mě usmál a rukou jel přes břicho až do mého rozkroku. Rychle jsem dala nohy k sobě, aby se Zayn dál rukou nedostal. Nesouhlasně zamlaskal a sedl si na mě obkročmo.

''Slez ze mě ty špíno!'' zakřičela jsem na něj a jeho to očividně pobavilo.

''Dal bych si s tebou říct, ale bohužel jsem svojí holce věrný. Ale třeba se to někdy změní zlato'' zašeptal mi do ucha. On má holku?!

30. Jsi normální svině

12. září 2016 v 21:47 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Zdál se mi hrozný sen. Někdo praštil do hlavy a já se vzpamatovala, až v nějakém autě. Ležela jsem na zadním sedadle auta a měla jsem spoutané ruce za zády. Pak se mi před očima zase zatmělo a já viděla jen tmu.

Moje tělo zachvátila zima. Chtěla jsem se přikrýt, ale ruka se mi zasekla, protože mi něco bránilo v dalším pohybu. Co to je?! Zjistila jsem, že mi něco drží ruce a tak jsem s nim začala škubat, ale všechno marně. Chci se probudit. Ale čím víc jsem rukama trhala, tím víc mi docházelo, že tohle je jen podělaná realita. Prosím, ať je to jen Harryho blbý vtip. Moje orientace ve tmě je tak na nic, že ani nepoznám, kde jsem.

''Dobré ráno'' promluvil ke mně hlas odněkud dál ode mě. Ten hlas jsem okamžitě poznala, protože se mi z minule zaryl do paměti. Hned, jak to dořekl, jsem vykulila oči dokořán a zamrazilo mě v zádech.

''Ty svině'' vyštěkla jsem někam za jeho hlasem.

''Nebuď sprostá zlato'' hlas se ke mě přibližoval a já začala panikařit. Snažila jsem se dostat z provazů, co mi držely ruce.

''Tohle ti neprojde'' vyjela jsem zase na něj a stále jsem se snažila ruce uvolnit. Nohy jsem svázané neměla a tak jsem s nimi začala kopat. Najednou mi je chytily nejspíš jeho ruce a pevně držely.

''Projde drahoušku. Myslíš si, že tě sem přijede zachránit ten tvůj drsnej mafiánek, že jo? Ani náhodou holka. Ten je rád, že se tě zbavil'' mluvil tak klidně a když jsem s nohama přestala kopat, tak mi je pustil. Zůstala jsem v klidu ležet a snažila se sluchem vnímat, kde teď Zayn nejspíše stojí.

''Zabiju tě'' zakřičela jsem bezmyšlenkovitě. Začal se smát a to těsně vedle mojí hlavy. Jeho smích se ode mě začal oddalovat a najednou se místností rozlilo prudké světlo. Rychle jsem zavřela oči a počkala, až si trochu zvyknou. Pomalu jsem je pootevřela a nakonec jsem je otevřela úplně. Ta místnost, spíše sklep, byl odporný. V jednom rohu byla i plíseň a smrdělo to tady zatuchlinou. Ležela jsem na nechutné matraci a když jsem se koukla na svoje ruce, tak už byli od provazů celé namodralé a místy i odřené. Začínalo to už i bolet. Všimla jsem si Zayna, jak stojí opřený o jediné dveře, které vedly z místnosti a prohlíží si mě.

''Jsi ubohý idiot'' řekla jsem směrem k němu.

''No, ale ty teď tomu ubohému idiotovi patříš zlato'' usmál se a promnul si dlaně o sebe.

''Já nepatřím nikomu. A tobě už vůbec ne'' koukla jsem se na jednu svojí svázanou ruku a snažila se z toho zase dostat. Čím víc jsem za provaz tahala, víc se utahoval. Soustředila jsem se na ten pitomý provaz a Zayn mezitím došel až ke mně.

''Ne. Teď už patříš mě'' chytil Zayn mojí ruku, kterou jsem se pořád marně snažila uvolnit. Sedl si na špinavou matraci ke mě a pohladil mě po vlasech. Ucukla jsem hlavou. Hnusil se mi tak moc, že jsem se neudržela a plivla mu do obličeje. Hned, jak jsem to udělala, tak mi přilétla facka na tvář. Semkla jsem pevně k sobě víčka a snažila se někam vstřebat tu štiplavou bolest na mé tváři. Kdybych neměla ty ruce svázané, hned bych si to místo začala třít dlaní.

''Tohle už nikdy nedělej'' zařval na mě Zayn a rychle vstal. Věnoval mi jeden odporný pohled a pak se vydal pryč. Když za sebou zavřel dveře, bylo ještě slyšet cvakání zámků na dveřích. Ležela jsem tam a nemohla nic dělat. Chtělo se mi z té bezmocnosti brečet.

*Harry*

''Potřebuju zjistit, kde teď kurva je'' chodil jsem po místnosti a za vlasy jsem se tahal, jako kdybych si je chtěl všechny vytrhat. Proč jsem radši nezůstal s ní doma? Nebo tady nenechal Nialla? Neměl jsem po něm chtít, aby za námi přijel. Jsem takový idiot.

''Má vypnutý telefon'' odpověděl mi Louis a dál se potom snažil vyčíst něco z jeho počítače.

''Takže musíme počkat na to, až ho zapne?'' koukl Niall na Louise.

''Dokázal bych se tam nějak dostat, ale trvalo by to delší dobu'' podíval se na mě Louis.

''Jak dlouho přesně?'' začal jsem pociťovat menší naději.

''Tak tři až čtyři dny. Jde o složité programy a vyhledávání je složité. A ještě když má vypnutý mobil'' mluvil Louis pomalu. Tři až čtyři dny? To je tak zkurveně dlouho!

''Nešlo by to udělat nějak rychleji?'' posadil jsem se na gauč. Měl jsem chuť do všeho mlátit

''Možná, ale musím najít spousty věcí, aby to šlo urychlit'' složil si Louis hlavu do dlaní a usilovně přemýšlel. Najednou se zvedl Liam a jeho výraz svědčil o tom, že na něco přišel.

''Kde Zayn bydlí?'' usmál se. Nikdo mu neodpovídal a všichni jsme na něj koukala jako debilové.

''Přece u přístavu'' rozhodil Liam rukama.

''A ty si jako myslíš, že tam ji odvezl a nechal? Zase tak blbý není'' kýval hlavou nesouhlasně Niall.

''Co když jo? Kam jinam by ji jako měl schovat?'' usmíval se Liam, jako kdyby právě objevil něco úžasného.

''A to jako u něj zazvoníme a řekneme jestli můžeme dovnitř?'' nedocházelo to Louisovi.

''Počkat!'' vykřikl Niall a všichni jsme se na něj podívali.

''Louisy ty máš sestru, že jo?'' ukázal prstem na Louise.

''Jo mám'' nechápal Louis, kam tím míří.

''A tu ještě Zayn neviděl. Co kdybychom ji nastrčili před jeho barák, aby ho na chvíli zabavila? Dali bychom jí nějaký ten odposlech a pak by jsme jsme mu mohli projet barák'' zatleskal vesele Niall.

''Tak na to zapomeň. Já do toho svojí mladší sestru tahat nebudu'' řekl dost rázně a vypadalo to, že už se o tom víc nechce bavit.

''Ale vždyť si říkal, že se umí prát. Zvládne se ubránit'' pokračoval Niall. Louis se na něj podíval od notebooku a pokýval hlavou.

''Tak o co jde? Když tak ho kopne mezi nohy a my tam za ní rychle dojdeme. Budeme se jí držet nablízku. A zachráníme tak i Sarah'' snažil se Niall přesvědčit Louise.

''To je teda pěkná blbost Nialle'' sedl jsem si na sedačku a přemýšlel nad tím, co přesně by se dalo ještě vymyslet.

''Hele špatný to není. Alespoň něco'' Niall vypadal jako malé dítě, kterému rodič nechce něco dovolit.

''Fajn. Ale musí s tím souhlasit i Lottie'' založil si Louis ruce na prsou.

''Tak jí okamžitě zavolej'' řekl Liam a Louis jako na povel vytáhl telefon.

''Během toho můžeš zkusit i to vyhledávání. Musíme vyzkoušet víc věcí. Hlavně co nejrychleji'' zvedl jsem se z gauče.

*Sarah*

Nevím, co se mnou dál bude. Možná si přeji, aby mě hned zabil, než mě nějak mučil.

Ležela jsem tam a čekala nějaký zázrak. Jenže na ně už jsem taky přestala věřit.

''Užijeme si to spolu neboj'' otevřely se dveře a v nich stál Zayn s něčím v ruce.

''Já si to rozhodně neužiju'' řekla jsem kousavě.

''Auu, tak to zabolelo'' řekl ironicky a chytil se za srdce. Protočila jsem očima a dál už na něj nekoukala.