Kapitola -2-

17. srpna 2016 v 21:14 | •Dom• |  Deadly races!
''Příště tě tam nechám přes noc?'' promluví na mě Jarred až v autě.

"V klidu brácha" roztáhnu se v sedačce.

"V klidu? Co jsi kurva zase dělala na závodech?" rozezní se jeho hrubý hlas autem.

''Kdyby jsi mě poslouchal, tak jsem ti odpoledne říkala, že jdu na závody" protočím očima a koukám ven z okénka do tmy.

"A jak to, že tě chytli?!" zakřičí na mě zase.

"Nevím, jsem asi neměla vylejzat z auta. Kdybych zůstala v autě,tak bych jim pak líp ujela'' odpověděla jsem klidně a svoje nohy jsem si položila na palubní desku auta.

''Ne! Ty jsi tam vůbec neměla být. Myslel jsem, že se tam půjdeš jen podívat po tom co jsi minule to auto tak zdemolovala a měla zlomenou nohu a klíční kost'' křičel dost naštvaně a jedním hozením ruky, schodil moje nohy z palubky.

''Jarre no tak. Sorry, ale závody jsou to jediné co mi připomíná mamku a taťku. A ty mi to chceš snad vzít? Pamatuješ, jak nás vždycky brali se na ty závody podívat? A mimochodem jsem to vyhrála'' podívala jsem se na něj a pozorovala, jak stisk jeho pěsti se povoluje.

''Fajn" jeho výraz naštvané tváře se trochu uvolnil a já vím, že je to jen díky rodičům proč se začíná uklidňovat.

"Příště si ale budeš dávat bacha'' koukl na mě tím jeho obvikle káravým výrazem.

"Neboj bráško" ukázala jsem na něj svůj vztyčený palec.

"A kolik jsi vlastně vyhrála?" už začíná být úplně v pohodě.

''2000 dolarů'' prohodila jsem jako by šlo o malé drobné, ale neudržela jsem se a trochu u toho nasadila namyšlený výraz.

''To je skoro tvoje kauce. Takže mi je můžeš rovnou potom dát" mrknul na mě.

''Co? Děláš si prdel? Přišla jsme i o auto, o mýho miláčka a ty mi sebereš i všechny prachy? No tak nebuď hajzl brácha'' hodila jsem na něj jeden z mých zvláštních obličejů a on se začal smát.

''Kotě, ty si vážném myslíš, že bych tam to auto nechal? Co bych to byl za bráchu. Už ho máš v garáži, takže se zase hoď do klidu" usmíval se od ucha k uchu.

"Jsi boží" usmála jsem se na něj a všimla si, že už budeme doma.

"A ty prachy stejně chci" řekl a zastavil před vraty naší příjezdové cesty.

''Dobře no, když si tak tvrdohlavý. Hlavní ale je, že mám svoje autíčko'' nehodlám se s ním radši o tom dál dohadovat, protože vím, že to stejně nemá cenu.

''Zítra potřebuju abys mi pomohla. Přijedou nějaký chlápci a já si mám vybrat někoho nového do party. A nemám na ně tolik času. Budeš si moc zase zazávodit'' s nadšením ve tváři pomalu zajížděl do jeho garáže.

''Ty jsi taky frajer. Nejdřív by jsi mě zabil, že jsem dneska jela pouličky. A teď mi oznamuješ, že zítra zase budu závodit? V tobě aby se čert vyznal Jarrede'' usmála jsem se a začala pomalu vystupovat z auta.

Nakonec jsem rovnou zamířila do své garáže. Pro upřesnění: Měli jsme jich pět. A asi budeme muset přistavět další, protože nám už nestačí a spoustu aut nám stojí před barákem. Ano máme hodně peněz, ale to jen díky vraždění špatných lidí a prodávání špatných věcí. A ano říkám my, protože já jsem těch peněz taky podstatně dost zdědila. Nevím kolik, ale naše rodinka už je v sektě mafiánů asi deset generací. Takže naše finanční možnosti jsou vlastně neomezené. Pocit, že máme konta snad po celé zemi, mě naprosto dostává do euforie.

Když jsem vešla do garáže viděla jsem hned pár svých aut, zbytek aut totiž stál venku, protože se sem už nevešly. Ty auta jsem buď dostala jako dárek a nebo jako.. Netuším, jak bych to měla říct. Prostě a jednoduše jsem si je půjčila, ale už je asi nikdy nevrátím. Popravdě, už je rozhodně a určitě nikdy nevrátím. Vždycky jsem tam, ale majiteli vozu nechala ve schránce balíček a v něm správnou částku peněz. Nechtěla jsem být až taková mrcha, která krade chudým auta, když si je sama může koupit. Ani nevím proč si auta radši nakupuju, nejspíš asi proto, že většinou jsem do obálky dala o něco víc než byla skutečná hodnota toho auta, aby si dotyčný mohl pořídit něco lepšího. Pamatuju si, jak mě jednou jeden chlap chytnul, že mu kradu auto, ale když jsem mu potom podala obálku a vysvětlila, že to myslím dobře. Dokonce mi potom přinesl i kličky a techničák. Někdy si říkám, že lidi kvůli penězům jsou doopravdy schopni i vraždit.

Moje garáž nebyla plná jen drahých aut. Neříkám, že dražší auta nemám, ale mám i levné ojetiny. Já si je totiž potom trochu poupravím a jsou jako nové. Ale stejně moje nejoblíbenější je Evo Mitshubishi. Pak jsem tu měla ještě Subaru Impreza, Ferrari (ale to jsem používala jen na projížďku, když jsem jela se svojí kamarádkou), BMW a Audi. Pak už jsou ti jen ty levné značky, které by u mě nikdo nečekal. Hlavní ale je, že všechno je jenom moje. Žila jsem si jako princezna, ale zase jsem neměla rodiče a byla jsem z mafiánské rodiny. Sem tam se vás někdo pokouší sice zastřelit, ale vzrušení do života přece patří ne? Ale spíš to mělo i výhody. Někdo zlobil? Skončil na dně oceánu. Někdo neposlouchal? Skončil na dně oceánu. Někdo ubližoval mým známým? Skončil na dně oceánu. Prostě zábava.

Po zkontrolování své garáže a rozloučení s Jarredem, který venku opřený o své auto ještě kouřil, jsem se rozhodla, že půjdu po koupeli hned spát, protože dnešku už mám plný zuby. Teplá vody mi krásně uvolnila svaly v těle a grapefruit mě udělal krásně voňavou. Konečně už jsem si mohla zalézt do své postele a v klidu usnout.

"Sarka co to je?" přikryla jsem si polštářem hlavu, když do mého spánku pronikl zvuk řvoucího motoru z venku. Očividně přijeli Jarredovi ti chlapi, o kterých hned vím, že jsou to idioti. Naštvaně začnu vylézat z postele a něco se sebou dělat. Nejsem zrovna typ holky co je nejkrásnější, takže mi to ráno dost trvá. V každém filmu jsou dcery mafiánů nádherné a hubené holky. A já jsem taková širší a se zadkem jako Nicki Minaj a v ksichtě taky nejsem zrovna nejkrásnější. Ne, dělám si srandu. Až tak katastrofální nejsem.

Vlítla jsem do koupelny a při pohledu do zrcadla se mi obličej zkřivil zděšením. Moje vlasy byli zase hrozně kudrnaté, ale kdyby byli alespoň kudrnaté pravidelně v nějakých loknách nebo tak něco. Ale ono hovno. Moje vlasy se lišily pramen po pramenu, každý z nich měl vlastní směr a proto to vypadalo příšerně. Vzala jsem si tedy žehličku a tu hrůzu si vyžehlila. Oblékla se do džín a nějakého volnějšího trička, které jsem ani netušila, že mám. Jediné co je na mě hezké, ale to kluky nezajímá, jsou řasy. Musím se pochlubit, ale mám hrozně krásný dlouhý řasy. Ještě jsem se tedy namalovala a trochu si dodala sebevědomí tím, že jsem si řekla, že jsem krásná. Ale pak jsem se tomu sama zasmála. Obula jsem se do conversek, protože ty jsem ze všeho nejvíc milovala a mohla jsem vyrazit dolů.

Ještě k těm klukům. Pár už jich bylo. Ale větší z nich to byli takový podělánci, že jsem to s nima musela prostě ukončit.

Pokud jde o kamarády, tak jich pár mám, ale jen jedna je z nich nejlepší. Ona vždycky drží při mně a taky miluje závody, takže si s ní i skvěle rozumím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama