Kapitola -1-

15. srpna 2016 v 23:42 | •Dom• |  Deadly races!
''Do píči.! On mě snad dneska natáhne'' řvala jsem a zařadila vyšší rychlost. Najednou se moje Mitsubishi Evo 10 zplašilo a začalo toho slizáka předjíždět. No jo, jeho ubohý Nissan toho moc nedokáže.

Už jsem se blížila do cíle. Zase ze mě byla ta sebevědomá 18-ti letá holka. Hah, porazila jsem asi o dvacet let staršího chlápka než jsem já a ještě ho oškubu o 2000 dolarů. Tyhle závody miluju. Většinou tu jde o dost peněz a do toho ještě to vzrušení, neodolejte tomu.

Abych svůj příjezd do cíle okořenila hodila jsem tam ručku a pomocí volantu se tak otočila o 180 stupňů. Všichni tleskali a já vystoupila a posadila se na kapotu. Čekala jsem až dorazí ti tři další. Moje ego bylo na vrcholu a svědčil o tom i úšklebek na mé tváři.

"Jako vždycky perfektní Jay" stál u mě myslím, že Mike a začal počítat bankovky. Konečně mi podal pořádný balík peněz na ruku a s palcem zdviženým nahoru ode mně odešel.

Najednou jsem uslyšela sirény policejních aut. Rychle jsem seskočila z kapoty, ale víc už jsem nezvládla udělat, protože někdo po mě skočil a přimáčknul mě na kapotě.

''Dej ty pazoury pryč ty hnusnej čmuchalskej fízle!'' začala jsem sebou házat.

"Uklidni se Jasmine" řekl klidně chlápek co mě dál špendlil ke kapotě.

"Kurva" prskala jsem a on mi hned na to nasadil pouta. Zvedl mě z kapoty a vedl k připravenému policejnímu autu. Jiný polda hned otevřel zadní dveře a oba mě tam narvali. S třísknutím dveří se oba přemístili na sedadla přede mnou.

Celou cestu co jsem tam seděla, jsem musela poslouchat ty jejich debilní kecy o tom, jak chytili ještě nějaký lidi a jak je povýší a jak tučná tentokrát bude jejich výplata. Musela jsem se jim smát. Byli tak ubozí, když si mysleli, že jim ze mě něco kápne. Moc dobře vím, že za mě budou mít maximálně 2 dolary. A o to se moc ráda osobně postarám.

Zastavili jsme před stanicí a já už naučeně zamířila k výslechovým místnostem. Oba dva si myslí, jak jsem vystrašená, ale já už to tady znám a hlavu si s tím taky moc nedělám.

''Aaa helemese náš oblíbený případ je tady. Jasmine Arquette. Nebo ti už můžu řikat zlatíčko? Už se dost často se vidíme, takže bych ti tak mohl říkat" sedal si z druhé strany detektiv Nick, který vždy rád do mě rýpal a rád si také bral moje případy na starost. Myslím, že o ně až prosil, jenže vždycky to dopadlo neůspěšně. V rejstříku mám jen malé porušení zákonů, nic závažného.

Dveře za mými zády se znovu otevřeli a do výslechové místnosti přišel ještě jeden chlap. Asi tu byl nový, protože já ho tady ještě nikdy neviděla. Ano, znám tady už snad všechny. Můj bráška je má totiž všechny v pracovně. Myslím tím jako jejich spisy, kde najdete datum narození, manžele, děti, bydliště a dokonce i nemoci, kterými si prošli. Všechno potřebné i nepotřebné tam najdete.

''Dobrý den slečno" pokýval na mě hlavou ten nováček. Zvedla jsem prostředníček jako odpověď na jeho pozdrav a tím jsem mu už pozornost nevěnovala. On se jen posadil a pozoroval Nicka, jak listuje mou složkou.

''Takže, abych tě zasvětil Brandone. Tohle je Jasmine Arquette. Mafiánská dcera. Ale to první slovo moc neřikej, protože ona a ani její bratr to nemají rádi. Říkám bratr, protože její rodiče jí zemřeli. Prý nešťastná náhoda...'' začal vyprávět něco jako můj životopis, ale já mi rychle skočila do řeči.

''Za prvé jsem Jay. A za druhé, to tvrdíš ty s tou nešťastnou náhodou. Někdo je odbouchnul, ale ty a ti ostatní debilové odsud? Vůbec jste nezvedli ty svoje zapařený prdele, aby jste to vyřešili'' začala jsem na něj křičet, ale jemu to očividně bylo naprosto jedno a pokračoval dál ve své přednášce o mě.

''Teď ji vychovává Jarred, její starší bratr. Má dva bratry. Ještě Paul, ale ten teď sedí za vraždu. Sice je téhle slečně teprve osmnáct, ale už jsme ji tu měli kvůli ohrožování zbraní, vloupání, výtržnosti, pouliční závody a další spousta věcí, které můžeš najít v její složce. Ještě něco by jsi chtěla dodat Jasmine?'' otočil se na mě.

''Vím já? Od toho co jsi pohnul hubou jsem tě radši přestala poslouchat'' zavrčela jsem na něj a to, že zase řekl moje celé jméno jsem radši přešla.

''Dnes máš nějakou kousavou. No ale teď k věci, tak co jsi tam dělala?'' vrtěl na mě hlavou.

''Jak se mají děti, Mia a Josh?'' zeptala jsem se s arogantním úsměvem. Jeho to asi trochu vyvedlo z míry, protože se trochu zasekl. Očividně se o ně bojí, ale to je mi u prdele.

''Tak znova. Co jsi tam dělala?'' zeptal se mě znovu a tím mojí otázku na jeho děti přešel.

''Představ si, že jsem seděla na kapotě, ale to ti ty kreténi co mě na ni potom přimáčkli musel říct ne?'' odpověděla jsem.

''A co jsi dělala předtím než jsi si sedla na kapotu?'' vyptával se mě Nick a v tom jsem ucítila jak mi brní telefon v kapse takže jsem poznala, že už je Jarred na cestě. Měla jsem totiž u sebe telefon, který měl jen jedno číslo a na jedno číslo volal. Bylo to z důvodů FBI, kteří stále napichovali naše telefony. Ale tenhle byl nějak zvláštně chráněný. Netuším o co jde, prostě jsem ho už takhle dostala a nazdar.

''Vim já? Teď se ale budu ptát já. Kolik chcete za kauci?'' naklonila jsem se k Nickovi blíž přes ten starý dřevěný stůl, do které už jsem jednou vyrila i své jméno.

''Myslíš, že ti to takhle rychle projde? Ne! Dokud tvůj bratr nedorazí budeš tady sedět a odpovídat mi na moje otázky" zněl dost sebevědomě a začínal být naštvaný.

''Uvidím, jak se mi bude chtít" zívla jsem a dala si nohy na stůl.

''Takže teď mi řekni...'' ale v tom Nicka přerušil tlukot na dveře. Mám pocit, že báška už je tady.

"Ano?" vyštěknul Nick a hned na to se otevřeli dveře.

"Prý už ji máte pustit" zašeptal zklamaně jeden z těch poldů co mě sem přivezli.

"Ale výslech ještě neskončil" zamračil se Nick.

"Jak pro koho" postavila jsem se ještě natáhla ruku k Brandonovi.

"Nevidíme se naposled zlato" mrkla jsem na něj a on mi trochu překvapeně podal svou ruku. Musela jsem se zasmát, jak moc jsem ho vykolejila. Je ještě nezkušené kuřátko.

U dveří jsem se zastavila a natáhla svoje ruce spojená pouty na policistu, který mi je neochotně sundal. Díky bohu, že už jsou dole, protože mě z nich pěkně začínalo bolet zápěstí. Otočila jsem se a provokativně mrkla ještě na Nicka, který byl naštvaný jako vždycky při mém odchodu. Prošla jsem chodbou a konečně uviděla Jarreda, jak stojí s rukama za zády ve svém drahém obleku.

"Tak pojď" dal mi ruku kolem ramen, když jsem k němu došla a odešli jsme spolu konečně z tohohle zavšiveného místa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama