29. Učíš se rychle

30. srpna 2016 v 15:52 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Pojedeme na střelnici. Jsou tam pro tebe lepší terče'' řekl Niall a zesílil muziku na maximum. Skoro mi to trhalo uši, ale ani jsem nepípla, protože při pohledu na Nialla, který si to dost užíval, jsem mu nechtěla kazit nadšení.

Dojeli jsem na místo, kde stál samotný jeden barák, který spíše vypadal jako nějaké skladiště. Když jsem vystoupila z auto ucítila jsem na sobě něčí pohled. Znáte takový ten nepříjemný pocit, že vás někdo sleduje? Tak teď ho právě mám a není mi to moc příjemné. Otočila jsem se za sebe, ale nikoho jsem neviděla, takže jsem asi spíš jen paranoidní. Hodila jsem tuhle blbost za hlavu a kráčela za Niallem dovnitř. Vevnitř za sklem seděl jeden stařík a něco tam šteloval na jedné ze zbraní.

''Ronny? Čus, máš tady nějaký novinky, se kterými bych si mohl pohrát?'' plácl si Niall se staříkem. Pouze jsem pozdravila a pak je nechala se bavit o zbraních. Tomu tématu vážně nerozumím a tak se nemělo cenu nějak zapojovat do jejich konverzace.

Rozhlížela se po střelnici a připadala jsem si, jako kdybych byla v nějakém filmu. Jako v FBI filmech střílí na střelnicích, tak přesně tak jsem se právě cítila. Drsně? No to asi ne. Jenže moje drsnost by stejně brzy klesla, protože mi Niall dal do rukou pistoli a řekl ať doplním zásobník. Koukala jsem na něj jako tele na nový vrata a hledala nějaký otvor, kam bych náboje zastrčila. Ale nic jsem nenašla. Zase jsem se na Nialla podívala a jemu na tváři pohrával úšklebek. Trochu mě to naštvalo, že ze mě děla blbce a ještě se mi posmívá. Pistoli jsem mu naštvaně vrátila. On jen chytil za spodek pistole a vytáhl zásobník, který mi podal. Chtěla jsem se praštit za to, jak jsem tupá, ale začala jsem se místo toho smát.

Niall mi zase vysvětlil, jak se tam náboje dávají a pak jsem to všechno zvládla sama. Jak natáhnou pistoli, už taky vím. Dokonce vím, i jak ji odjistit. Přišla jsem si už zkušenější, že jsem vše bez Niallovi další pomoci zvládla bez problémů. Začala jsem střílet na terč. Postupně mi ho Niall oddaloval a já měla čím dál tím větší problém se trefit. Strávili jsme tam snad dvě hodiny pouhým střílením. Terč jsem měla už na deseti metrech a konečně jsem se trefila skoro doprostřed.

''Učíš se rychle'' usmál se Niall a vyměnil mi pistoli. Dal mi nějakou malinkatou. Přišla mi spíš jako dětská, která se plní vodou.

''Walther PPK. Ženská pistole. Proto je tak malá'' ušklíbl se Niall a šel také střílet. Stála jsem tam sama s mini pistolkou v ruce. Chtěla jsem ze sebe dělat drsňačku a přitom jsem se s tím ani jednou netrefila do terče. Po chvíli jsem to vzdala a šla se posadit. Už mě z toho bolely ruce, nohy a hlava.

''To jsi nevydržela moc dlouho. Jednou jsme tu s Harrym byli asi čtyři hodiny a nechtěli jsem odejít, ale povinnosti volali. Dneska máme dodáv'' zarazil se.

''Práci. Jo máme večer ještě nějakou práci, takže tady můžeme být až do té doby'' pousmál se a zase ode mě odešel ke svému místu se zbraněmi. Přišlo mi divné, jak se zarazil. Nikdy mi neřeknou co přesně ten den mají za práci. Nazvou to prací a já netuším co dělají. Vozí drogy, zbraně a nebo prodávají nějaké holky? Holky jako jsem já? Zatřepala jsem hlavou a přestala myslet na to nejhorší. Tohle by snad Harry nedělal. Doufám...

''Když teda až do večera, tak až do večera'' zabrblala jsem si pro sebe a pak si od Nialla vzala zase normálně velikou pistoli. To PPKáčko mě vážně nebavilo. Sice je to ženská pistole, ale já si s ní přijdu jako idiot.

''Glock je nejlepší já vím'' usmál se Niall a ukázal, že se tak jmenuje ta zbraň. Pokrčila jsem rameny, že se v tom stejně nevyznám. Snažila jsem se co nejlépe a co nejrychleji za sebou trefovat do terče. Měla jsem na uších sluchátka, takže jsem ani neslyšela, že na mě Niall volá. Musel mi poklepat na rameno. Měl štěstí, že jsem zrovna vypotřebovala zásobník, protože jinak bych ho asi na místě zastřelila díky tomu, jak jsem se ho lekla.

''Chci tě ještě naučit řídit. Ale nebude to nic těžkého. My bohatý máme vždycky automaty. Ale dneska jsem vzal auto se spojkou, takže nevím, jak ti to půjde. A taky by jsme se měli najíst. Já mám hlad jako prase'' chytil mě za ruku, jako kdybych byla malé dítě. Zamával na rozloučenou staříkovi jménem Ronny a odtáhl mě ven. Před autem mě pustil, strčil hlavu do zadních dveří a vytáhl tortillu. Vesele mi jednu podal a sám se pak začal ládovat. Začala jsem také jíst a musím uznat, že byla výborná. Ani jeden jsme nemluvili a cpali se tou dobrotou. Když jsme oba dojedli, tak se Niall posedil na místo spolujezdce. Obešla jsem auto se svěšenými rameny. Nechtělo se mi řídit. Měla jsem strach, že se něco stane. A najednou zase ten pocit, že mě někdo pozoruje. Nedalo mi to a otočila jsem se. Nečekaně za mnou zase nikdy nebyl. Asi bych měla vyhledat psychiatra. Nasedla jsem do auta a přestala si nalhávat, že mě někdo sleduje.

Ten kdo někdy v životě řídil auto, tak si vzpomene na to, jaký smrtící úkol byl se vůbec rozjet. Pomalu pouštět tu spojku a během toho zase pomalu přidávat plyn. Proč nemůžu jet s autem, co je automat? Hned to nejtěžší pro mě prosím. A přeřadit nebo rychle zastavit? Jedno slovo to vystihuje skvěle. Zlo!

''Myslím si, že se řídit asi nenaučím'' zafňukala jsem, když mi auto už po několikáté chcíplo při rozjezdu do kopce.

''Tyhle začátky jsou těžký, ale ty jsi vážně šikovná. Jde ti to skvěle'' povzbudil mě už po několikáté Niall a já si jen povzdychla. Jeho povzbuzení už nemělo takový účinek jako v začátcích mé jízdy.

''Zkus to naposled. Jen potřebujeme dojet domu. Je to asi pět kilometrů a cesta je lehká. Dělej jako kdybych tady nebyl'' opřel se hlavou o opěradlo na sedačce a dal nahlas písničky. Tentokrát už ne tak moc nahlas jako když řídil on, takže alespoň z toho se mi ulevilo. Začala jsem se snažit a když jsem viděla známí vjezd k Harrymu domu, byla jsem štěstím bez sebe. Zastavila jsem, zatáhla ručku, vypnula motor a vyndala kvalt. Snad jsem všechno udělala správně.

''Hezky. Ty si to pamatuješ, že jsem to říkal?'' poklepal mi Niall na rameno ve stylu, chválím tě.

''Pamatuju si radši všechno, protože nemám ráda, když mě pak lidi seřvou'' zašklebila jsme se na něj a vystoupila z auta.

''Měla jsi hodně těžký život před Harrym?'' zeptal se mě Niall opatrně, když jsme šli k Harryho dveřím.

''Táta většinou nebyl moc doma. Mámu od nás odešla. A sourozence si nepamatuji, protože šli do děcáku, když jsem byla malá'' trochu jsem cítila menší bolest u srdce, když jsem si na tohle vzpomněla.

''A táta tě sem vážně jen tak pustil?'' zavrtěl nechápavě Niall hlavou.

''Nechtěl, aby ho Harry zabil a tak mě sem poslal. Vlastně, když by ho Harry zabil, tak bych buď skončila v děcáku a nebo stejně tady, takže žádná změna'' zvedla jsem koutky do falešného úsměvu a Niall pokýval souhlasně hlavou.

''Ale neboj. Před Harrym tě pořádně pochválím, aby věděl co si sem přivedl'' objal mě a zalezl do Harryho pracovny/odpočívacího pokoje.

Vyšla jsem nahoru a koukla se do zrcadla. Na hlavě jsem měla modřinu a vypadala jsem hrozně. Jak to, že jsem si toho ráno nevšimla? Asi jsem byla díky Harrymu tak moc mimo, že mi o to jak vypadám nějak nešlo. Na stole mi voněla večeře. Byli to nějaké těstoviny a kuřecí plátek a okolo byla zeleninová obloha. S chutí jsem se do toho pustila a četla si u toho knížku. Byla jsem ráda, že už to bylo ohřáté a připravené. Harry je někdy, tak starostlivý a dokáže se o člověka postarat. Nechtělo se mi nést talíř dolů a tak jsem ho nechala na stole a řekla si, že ho odnesu ráno, až budu mít jistotu, že tu Harry nemá svoje kamarády.

Šla jsem se tedy umýt a pak si zalezla do teplé postele, kde jsem si začala číst. Začala mi být zima i přes to, že jsem byla přikrytá. Došla jsem si do šatny pro mikinu a tepláky. Vypadala jsem jako kdybych mrzla, ale bylo mi v tom příjemně. Na stole u talíře jsem si vzala telefon a našla tam zprávu.

Harry: Co děláš?

Já: Jdu si lehnout a číst si.

Harry: Očividně ani nevíš, že jsi doma sama.

Já: Vážně? To fakt nevím. Že bych si uspořádala nějakou párty? A v kolik přijedeš?

Harry: To ať tě ani nenapadne! Netuším v kolik dorazím, ale nečekej na mě. Už musím jít. Možná ještě napíšu. Zatím

Už jsem neodpověděla. Zjistila jsem, že se nad těmi zprávami usmívám, jako malé dítě, které dostane novou hračku.

Zase jsem si zalezla do postele s knížkou a telefon si zapnula do kapsy u mikiny. Měla jsem ho nastavený pouze na vibrace, abych když tak ucítila, že mi Harry napsal. Samozřejmě, jak to u mě bývá zvykem, tak jsem začala usínat. Nijak jsem se nechtěla překonávat a pokračovat ve čtení a tak jsem zhasla a šla spát.

*Harry*

Už byla asi jedna v noci, když jsem se vrátil domů. Chtěl jsem si zalézt do postele a spát, protože dnešní akce byla náročná.

Už u dveří jsem zjistil, že něco není v pořádku. Byly totiž otevřené. Hned jsem sáhnul ke svému pasu a vytáhnul pistoli. Vlezl jsem dovnitř, kde bylo naprosté ticho.

Sarah! Vzpomněl jsem si najednou a schody vybíhal snad po třech a více. Když jsem doběhl k jejímu pokoji, zjistil jsem, že jsou dveře otevřené. Hned jsem tam strčil hlavu, ale ona v posteli nebyla. Ona utekla. Na sucho jsem polkl a šel k její posteli, na které jsem viděl ležet vzkaz. Věděl jsem, že tam bude něco jako, že ji to mrzí, ale už to se mnou nemůže vydržet a proto odešla a ať ji nehledám.

Pomalu jsem ho vzal do rukou a rozsvítil lampičku na nočním stolku.

Příště si rozmysli s kým to hraješ.! Vzal jsem si tu tvojí čubku a nehodlám ji vrátit. Nehledej ji, protože ji nenajdeš. ONA TEĎ PATŘÍ MĚ. Sbohem sráči.

P.S. Pomsta je sladká, já vím.

Nevěřícně jsem koukal na cár papíru a sevřel se mi žaludek. On ji unesl? Svině jedna! Tohle mu neprojde. Já ho zabiju!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 1. září 2016 v 13:47 | Reagovat

Omg! Úplně vidím toho Harryho, jak si vytahuje z opasku tu pistoli a přiběhne k těm dveřím do pokoje Sarah :-D  :-D Ale úplně to vidím před sebou <3 Asi jsem se právě zamilovala do své představy a ten Harryho pohled si budu číst dokola, abych ho nezapomněla :-D  :-D

2 Carol-World Carol-World | Web | 1. září 2016 v 13:47 | Reagovat

p.s. Ten Zayn je ale debil!

3 Bauunka Bauunka | 1. září 2016 v 22:36 | Reagovat

Souhlas...přesně ta představa❤

4 Anička Anička | 3. září 2016 v 23:20 | Reagovat

No prostě úžasný jako vždy, už se nemůžu dočkat, až dojdeme k těm dílům kde jsi skočila. Do třetice všeho dobrého a tady ti snad už nikdo příběh nesmaže. Jsem strašně ráda že jsi to nevzdala a píšeš dál! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama