27. Rozdvojená osobnost

30. srpna 2016 v 15:33 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Nemá cenu mu odporovat. Trochu mě zabolela ta hlava, jak jsem ji měla položenou na stole. Trochu jsem uhnula hlavou, abych neležela přímo na tom bolavém místě. Harry mě pustil a pohladil po vlasech. Byla jsem si jistá, že dneska mohu zavřít oči. Moje vlasy byly totiž rozházené všude po mém obličeji, takže mi Harry do obličeje neviděl.

''Přijedou ještě kluci, takže nemáme moc času'' mluvil Harry spíše k sobě a já protočila očima.

''Protáčíš očima co?'' chytil mě za vlasy a zvedl mi tak hlavu.

''Vytáčí mě, že to děláš. Přijde mi to, jako kdyby jsi se mi vysmívala a to mě dokáže tak nasrat. Takže ti radím, abys to už vážně nedělala'' procedil Harry skrz zaťaté zuby.

''Abych si začala psát seznam'' koukla jsem se naštvaně na Harryho. Tepaly mu spánky a vypadalo to, jako kdyby měl za chvíli vybouchnout zlostí. Šel z něj strach. Už jsem viděla jednou Harry hodně naštvaného a dopadlo to tak, že mě tvrdě ojel v kuchyni. Popravdě nechci, aby to bolelo. Aby si na mě Harry vyléval zlost. Nechci být jeho boxovacím pytlem.

''Harry ne'' šeptla jsem. Nechápavě se na mě podíval a svou ruku z vlasů posunul na záda.

''Nechci, aby jsi si na mě vyléval zlost. Ono to potom bolí'' sklopila jsem oči na svoje ruce, položené na stole.

''Tak proč se chováš jako drsňačka, když si potom stěžuješ, že to bolí?'' vysmíval se mi Harry. Naštvalo mě to, že se najednou ke mně chová, jako nadržený prase. Před tím se choval jako hodný a normální kluk.

''Máš rozdvojenou osobnost. Není jednoduchý ti stíhat. A tohle zase vytáčí mě! Chováš se jako debil Harry. Tohle je nemožný. Být s tebou, je jako žít se dvěma osobami zároveň. Chvilku anděl a pak najednou ďábel. Jdi k psychiatrovi, ať ti napíše nějaké léky'' stáli jsme tam tváří v tvář a nastalo šílené ticho. Harry na mě koukal a jeho oči začaly tmavnout. Zase ty jeho zelené oči. Když tmavnou, tak to není asi dobře, řekla bych.

''Potřebujeme tam prostě zajet a srovnat to, protože by se to potom moh'' zarazil se Niall ve dveřích u jídelny. S Harrym jsme po něm střelili naše pohledy. Okamžitě tady i s ostatními vycouval ze dveří jídelny.

''Počkejte na mě v pracovně'' zavrčel Harry na kluky a pak se zase otočil na mě.

''Dneska na tebe už nemám chuť ani náladu, takže se laskavě někam zdekuj a nelez mi na oči'' řekl a odešel pryč. Stála jsem tam a oddychla si. Stejně jsem pociťovala vztek. Tak moc vzteku. Niall říkal, že to mám ze sebe vybít, když bude nejhůř.

Proběhla jsem chodbou ke dveřím a s velkým třísknutím jsem je za sebou zavřela. Rozeběhla jsem se do Harryho posilovny a během pár sekund už jsem měla na rukách nasazené tenké rukavice. Začala jsem do pytle mlátit a kopat. Už jsem nemohla, ale pořád jsem do pytle mlátila a nehodlala jsem přestat. Jenže vyčerpání na mě padlo a já si lehla zpocená a udýchaná na zem. Cítila jsem se jako přejetá válcem. Ležela jsem tam a rychle oddychovala. Myslela jsem, že za chvilku vyplivnu plíce. Ležela jsem tam hrozně dlouho, do doby než jsem zase začala dýchat v normálním tempu. Nohy a ruce mi ztěžkly a já se nemohla zvednout. Koukala jsem do stropu a chtělo se mi spát. Nemůžu přece spát tady. S námahou jsem se začala zvedat, ze začátku spíše plazit. Když jsem konečně stála na svých vratkých nohách, tak jsem vyrazila do domu. Všechno až na dlouhé schody bylo v pohodě. Ty jsem vyšlapávala snad hodinu. Dorazila jsem do svého pokoje, tak vyčerpaná, že jsem si bez nějakého převlékání lehla do postele a hned jsem usnula.

''Sarah?'' promluvil nějaký hlas a já byla nucena se probudit z příjemného spánku.

''Hmmff'' vydala jsem ze sebe zvuk nesouhlasu s tím, že mě někdo budí.

''Musím s tebou mluvit'' řekl chraplák a já se chtěla zvednout. Díky tomu, že mě hrozně všechno bolelo, tak to byl marný pokus. Musela jsem tedy dál ležet.

''Jak jsme spolu mluvili. Ty víš, jak jsme. Víš o co jde ne? Jen jsem ti jenom chtěl říct, že už jsem prostě takový. Někde mě něco naštve a pak se prostě chovám, tak jak se chovám. Nechci, aby jsi se mě kvůli tomu bála'' mluvil a vypadalo to, že nehodlá se svým proslovem přestat.

''Tak si to přestaň vybíjet na mě'' skočila jsem mu do řeči.

''Bojíš se mě hodně?'' zašeptal do ticha mého pokoje.

''Někdy jo'' odpověděla jsem mu ospale. Ucítila jsem, jak se najednou postel trochu prohnula, jak si na ní nejspíše lehl. Nemohla jsem se pohnout a tak jsem tam prostě dál ležela. Ležela jsem na zádech a ucítila jeho ruku na mém břiše. Pomalu mě po něm hladil a já cítila jeho teplý dech na mé tváři.

''Já bych tě nikdy neuhodil nebo tak'' řekl smutně.

''Harry jsem unavená. Zapomeneme na tu nesmyslnou hádku'' zívla jsem a začala usínat. Harry mi ještě něco řekl, ale to už moje hlava nechtěla zpracovat. Jediné, co ještě zvládla, že poznala, jak mě silně objal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 1. září 2016 v 13:33 | Reagovat

Ten konec. Ňuňu <3

2 rainorchid rainorchid | Web | 4. srpna 2017 v 14:47 | Reagovat

Mne teda príde, že tú rozdvojenú osobnosť má i Sarah :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama