24. Už to neřeš

30. srpna 2016 v 15:28 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Jdi do háje!'' zakřičela jsem, ale on už stál úplně u mě a koukal se na mě těma jeho nadrženýma očima.

''Kočička vrčí'' pohladil mě po tváři a já hlavou ucukla. Trochu zamlaskal, aby naznačil, že tohle dělat nemám.

''Nech mě být prosím'' zakňučela jsem.

''Ale no tak. Bude se ti to líbit. Už od první chvíle tě chci a ty určitě chceš mě'' oblízl si mlsně rty. Znechuceně jsem nad tím zkřivila obličej.

''Harry udělal dobře, že si tě sem přivedl'' mrkl na mě a mě se chtělo zvracet z toho, jak byl pro mě nechutným.

''Mohla bys teď od Harryho odejít a jít ke mně. Tam by jsme měli soukromí'' chytil mě za rameno.

''Nechci'' odsekla jsem.

''Nechceš? Ale to mě nezajímá kotě'' mrkl na mě.

''Jsi odpornej!'' procedila jsem skrz zuby. Zatnula jsem pěsti a doufala v to, že Niallův dnešní první trénink nebyl k ničemu. Pěst mi vyletěla k jeho obličeji a zasáhla jsem ho přímo do nosu. Chytil se za něj a odstoupil ode mě.

''Krávo blbá. Děláš si ze mě prdel?'' zaskučel a já viděla, že mu dokonce teče i krev.

Trefa Sarah! Byla jsem na sebe pyšná. Ale teď na radování není čas. Rychle jsem se rozeběhla ke dveřím. Už jsem je měla pootevřené a viděla jsem, že Harry jde do schodů. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Jeho úsměv mu rychle z tváře zmizel, když viděl můj výraz. Už jsem chtěla vykročit z pokoje a běžet za Harrym, ale najednou do mě zezadu někdo strčil a já si dala hlavou o dveře. Sesunula jsem se na zem a viděla, jak se Harry rozeběhl mým směrem. Než ke mě ale doběhl, měla jsem před očima tmu.

**

Pomalu jsem otevírala oči a hrozně mě bolela hlava. Chytla jsem se toho místa a palčivá bolest mnou projela, jako kdyby do mě bodali nožem. Sykla jsem bolestí a rozhlédla se pomalu po pokoji. Ležela jsem ve svém pokoji. Díky bohu. Na nočním stolku jsem si všimla vzkazu.

Nezvedej se. Jen mi okamžitě napiš, že už jsi vzhůru. -H

Popadla jsem telefon ze stolku a rychle napsala Harrymu zprávu.

Já: Už jsem vzhůru

Harry: Nezvedej se. Hned tam za tebou přijdu.

Zase jsem telefon položila a čekala až Harry přijde. Asi po pěti minutách se otevřely dveře a do nich vstoupil Harry se sklenicí džusu v ruce.

''Jak ti je?'' sedl si na kraj postel.

''Bolí mě příšerně hlava'' odpověděla jsem.

''Taky jsi se pěkně o ty dveře řachla'' zasmál se a já si vzpomněla na to, co se stalo.

''Kde je?'' rychle jsem se posadila až se mi zamotala hlava.

''V klidu. Dostal menší nakládačku. I když ty jsi mu taky jednu natáhla, jak jsem viděl. Potom jsem si s ním trochu a pak nakonec jsem ho vyhodil'' pousmál se na mě a podával mi džus.

''Všechno kvůli mě'' sklopila jsem oči a usrkla džusu, který byl mimochodem výborný.

''Sral mě už delší dobu a konečně jsem měl důvod ho vyrazit'' zvedl mi hlavu a koukl mi do očí.

''Hmmm'' odpověděla jsem jen. Štvalo mě to, že kvůli mně ho musel propustit. Kdybych jsem se v tomhle domě neobjevila, tak by se to nikdy nestalo.

''Nedělej si s tím vůbec hlavu'' usmíval se na mě.

''Řekni mi jedno. Co ti přesně udělal?'' zatnul Harry čelisti, když to dořekl.

''Jen řekl, že když můžu dát tobě, tak mohu dát i jemu. Pak jsem ho praštila a chtěla utéct. To je asi všechno'' odpověděla jsem ve zkrácené verzi.

''Nic víc?'' pozvedl jedno obočí.

''Taky mi nabízel, ať jdu k němu'' napila jsem se zase džusu. Harry už mi neodpověděl. Koukal na mě a já zase na něj.

''Tohle mě mrzí'' řekl konečně po dlouhé odmlce.

''Co?'' nechápala jsem, co přesně ho mrzí.

''Že kvůli mně jsi musela projít tímhle'' prohrábl si vlasy.

''Ale zase jsem si mohla vyzkoušet dát někomu pěstí'' snažila jsem se odlehčit situaci. Harry se díky bohu s pokýváním hlavy zasmál.

''No nic. Musím jít dolu, protože jsou tu kluci. Ale Niall tě asi bude chtít vidět. Trošku vyšiloval, když jsem mu to řekl. Asi si tě hodně oblíbil '' vstal z postele a šel ke dveřím. Hned, jak je otevřel, tak se s Niallem srazil.

''Sorry kámo'' ťukl jemně pěstí Niall Harrymu do ramene.

''V poho. Musím jít vyřešit ten'' zarazil se Harry a koukl na mě.

''Já vím. Běž. Já si tady zatím pokecám se Sarah a pak za vámi přijdu'' plácl si s Harrym a potom šel ke mně. Harry se na mě ještě otočil a usmál. Pak zmizel a mezi tím se ke mě Niall posadil.

''Takže už jsi vyzkoušela sílu svojí pěsti jo?'' smál se Niall a já začala taky.

''Jak se u toho tvářil?'' zeptal se ještě.

''Držel se za nos. Vypadal jako že bude brečet'' zasmála jsem se a Niall nastavil pěst, abych jsme si spolu ťukli.

''Drsná holka. Ale on je idiot. Vždycky akorát měl kecy, ale nikdy bych neřekl, že by vážně něco zkusil' přestal se smát a nahodil vážný výraz. Neodpověděla jsem a zase našla záchranu v džusu, ze kterého jsem se napila.

''Štve mě, že kvůli mně musel odejít'' přiznala jsem.

''Sarah, tebe nemá co štvát, vždyť to byl debil. Poslední dobou si až moc věřil a stejně každou akci posral'' pokrčil Niall rameny a lehl si ke mně.

''Všechno bude v pohodě. Naučím tě pořádně střílet a ještě líp se prát a už se nikoho nebudeš muset bát'' mrkl na mě.

''Fajn' odpověděla jsem. Přemýšlela jsem nad tím, jak by to dopadlo kdybych Zaynovi jednu nevrazila. Stalo by se něco horšího?

''Nad čím přemýšlíš?'' pozoroval mě Niall.

''Nic konkrétního'' usmála jsem se.

''Nevěřím. Stoprocentně přemýšlíš nad Zaynem. Nemysli už na to. Je pryč. Už se nevrátí. A nic ti neudělí'' pohladil mě po ruce. Doufala jsem v to, že má pravdu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 1. září 2016 v 13:14 | Reagovat

Jžš :-D To si udělala schválně, že si jeho jméno až do konce nenapsala. Ale uhádla jsem to, že to byl on!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama