13. Já jsem Emma

25. srpna 2016 v 13:10 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Nevěřícně jsem stála v kuchyni a pozorovala to, co se přede mnou odehrávalo. Cítila jsem jako kdyby někdo držel moje srdce ve své pěsti a mačkal ho víc a víc silněji. Rychleji jsem dýchala a snažila se všechno rozdýchat. Uklidnit se. Jenže to nešlo a já začala panikařit. Chtěla jsem křičet a do všeho mlátit. Ale nechci vzbuzovat nějaký rozruch. Už jsem se nemohla dál koukat ven a tak jsem se k nim otočila zády a opřela se o linku. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a pomalu vydechovala. Asi budu zvracet z toho, jak moc jsem naivní.

''Je ti dobře?'' ozval se chraplavý hlas za mnou. Zavřela jsem oči a naposled vydechla. Otočila jsem a koukala na ty zelené oči, které si mě prohlížely a nechápaly, o co jde.

''Jen se mi zatočila hlava''řekla jsem a v duchu na sebe ječela za to, že jsem mu rovnou nedala facku a neutekla.

''Víš. Je tady menší problém'' začal Harry naprosto v klidu, jako kdyby šlo o hovno. Jemu asi o hovno šlo, ale mě ne. Já jsem si myslela. Kurva Sarah, ty už radši nemysli. Zakřičela na mě hlas v mé hlavě.

''Jo ten problém jsem viděla. Kdy jsi mi to jako chtěl říct?'' řekla jsem a rychle zamrkala, abych nezačala brečet.

''Netušil jsem, že dneska přijede. Ale to není to hlavní. Potřebuju, abys se chovala jako můj zaměstnanec. Že vaříš a tak. Proto máš na sobě tohle'' řekl a sedl si na bar. Na ten bar. Zatřásla jsem hlavou, abych se vrátila do reality.

''Děláš si ze mě prdel? Proč bych to měla dělat?''nechápavě a zároveň naštvaně jsem se na něj podívala.

''Prosím'' řekl a v tom do místnosti vešla ta bloncka.

''Je ahoj vy dva. Harry představíš nás? Nebo já to udělám sama. Ahoj já jsem Emma a ty musíš být Sarah. Prý tady Hazzinkovi pomáháš. Tak bacha, ten je můj'' rychle mlela tou svojí hubou a já jsem na ní jen koukala. Byla to už od pohledu bohatá a namyšlená kráva. A taky ta Harryho přezdívka? Hazzinka? Co to sakra je? Pousmála jsem se nad tím a ona hned ke mně vystřelila rukou, aby mi s ní potřásla.

''Líbí se ti tady?'' zeptala se mě Emma, když mi pouštěla ruku.

''Ujde to'' odpověděla jsem a u toho jsem se koukla na Harryho, který vše jen tak pozoroval. Teď kdybych chtěla, tak můžu všechno říct a utéct někam do háje. Jeho tady nechat a doufat, že ho ta Emma zabije.

''Jo a prosím tebe. Potřebuju, abys mi zajela do čistírny. Mám tam jedny šaty na večer. Jdu na jeden večírek'' mrkla na mě a mě se z ní chtělo zvracet. Jak s tímhle Harry může něco mít?

''Nemyslím, že se hodí, aby ti Sarah jela pro šaty'' přistoupil k nám Harry. To si piš frajere, že nehodí.

''Proč jako?'' koukla na Harryho a udělala takový nechutný obličej. Neudržela jsem se a protočila očima. Všimla jsem si, že mě Harry u toho viděl. Přimhouřil na mě oči a pak svou pozornost zase otočil k Emmě.

''Ona nemá řidičák'' řekl a měl vlastně pravdu.

''Aha. Hmm. Tak nic no. Budu muset odjet za hodinu, abych vše stihla'' přemýšlela nahlas Emma. Přemýšlela? Ta má v hlavě prázdno. Ta nepřemýšlí.

Harry jí pouze pokýval na odpověď a pokrčil rameny jakože s ní soucítí. A já cítím její drahý parfém. Ještě chvilku a vážně už se pozvracím.

''No Sarah. Tak já si Hazzinku půjčím a ty zatím můžeš uvařit'' mávla rukou jako panička a já na ní nechápavě koukla.

''Už je uvařeno'' promluvil zase Harry.

''Drahoušku. Vy jste se snad na mě připravili? No to je sladký'' vyjekla a skočila Harrymu okolo krku. Znechuceně jsem se koukla na zem. Díky bohu začal někde zvonit telefon. Byl to její telefon, protože tam hrála nějaká barbie písnička. Odběhla od nás do obýváku a tam začala telefonovat.

''Aha'' bylo jediné, na co jsem se zmohla.

''Sarah..'' řekl Harry a udělal jeden nejistý krok ke mně.

''Ticho. My dva spolu přece jenom spíme. Žádné vysvětlování nepotřebuju. Jenom jedno. Příště se na tohle vyser a mě nech být'' řekla jsem a chtěla odejít, ale Harry mě chytil za loket a tím mě zastavil.

''Je to jinak než to vypadá'' zašeptal.

''Vážně?'' zvedla jsem obě obočí. Nechtěla jsem od něj slyšet nějakou pitomost a tak jsem promluvila znovu.

''Alespoň vím jaký idiot jsi'' vyškubla jsem se mu a razila si to do svého pokoje. Ale těšně před dveřmi jsem uslyšela ten neodpornější hlas na světě.

''Sarah?'' řvala Emma na celý barák.

''Jo?'' odpověděla jsem tiše, ale věděla jsem, že ona to slyší.

''Už budu muset jet. Tak se o mého snoubence hezky starej a zase se uvidíme'' zakřičela a mé srdce vynechalo jeden úder. Snoubenec? Ono je to až takhle daleko? Nezmohla jsem se na odpověď a zapadla do svého pokoje. Ona ještě něco dole křičela, ale přes všechno to bzučení v mojí hlavě, jsem to neslyšela. Zamkla jsem dveře a opřela se o ně a začala brečet. Sesunula jsem se po dveřích na zem a tam se schoulila do klubíčka a brečela. Chtěla jsem umřít. Můj život je ten nejvíc podělaný a nechutný. Tohle je prostě vrchol. V co jsem já naivní husa doufala?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 25. srpna 2016 v 13:57 | Reagovat

Snoubenec?! Snoubenec?! Ehm... Domi? Můžu ho kopnout do koulí?! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama