06. Tenhle den je můj

21. srpna 2016 v 16:24 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Málem ze mě díky tomu leknutí spadl ručník, ale včas jsem ho chytila a připevnila si ho okolo sebe trochu pevněji.Harry totiž seděl na posteli a když viděl, že jsem vešla do pokoje, tak vzhlédnul od svého mobilu.

''Jsem rád, že jsi už vyzkoušela koupelnu'' vstal z postele. Stála jsem ve dveřích od koupelny do pokoje a jen ho ztuhle pozorovala. Jenže on zase koukl do svého telefonu, pak na mě a pak zase do telefonu. Vypadalo to jako kdyby zamrzl čas a mě to trochu začalo lézt na nervy. Tak co tady jako chce? Nechá mě se alespoň převléknout?! Po chvilce jsem se odvážila promluvit.

''Ještě něco?'' řekla jsem trochu kousavě.

''Jo promiň. Mám tady nějakou prá.. To ti vlastně může být úplně jedno. K věci. Ráda prý čteš knihy. Tamhle na stole jsem ti nějaké přinesl'' odpověděl a hlavou pohodil ke stolu v rohu pokoje, na kterém bylo spoustu knih.

''Hmm... Dík'' zabručela jsem, tak aby poznal, že z toho nejsem nějak odvařená. Ano byla jsem z toho trochu odvařená, ale předním jsem to nechtěla dávat najevo.

''Fajn, čau'' a zase rychle odešel.

Výhoda je, že se tady dlouho nezdržuje. Alespoň něco na něm je dobré. Jeho přítomnost ve mě totiž vyvolávala divný pocit a ještě mě hrozně znervózňovala. Nevím, co od něj mám čekat.

Šla jsem k posteli a sedla jsem si na ní. Lokty jsem se opřela o kolena a vložila jsem hlavu do rukou. Chvilku jsem tam tak v tichosti seděla. Pak jsem si prsty zajela do vlasů a zjistila, že mám ještě culík díky mému koupání ve vaně. Tak jsem si vlasy rozpustila.

Chodila jsem po tom velikánském pokoji jako magor. Zašla jsem se podívat do svého šatníku, kde jsem se podívala na nějaké to oblečení. Samozřejmě jsem neodolala a pár si jich zkusila. Bylo tu i spodní prádlo a tak jsem si vzala nějaké kalhotky, co byli příjemné na dotek. Mám si vzít podprsenku? Ne. Potřebuji se uvolnit a ještě, aby mě škrtila debilní podprsenka. To šmejdění mě už přestává bavit. Lehla jsem si do postele a zase jen tak přemýšlela o tom, jak zkurveně zasraný život mám. Zase na mě začala padat únava. Všeho je na mě tak moc. Nakonec jsem z toho všeho usnula.

* *

Když jsem se probudila, tak už byla v pokoji tma. Kolik může být hodin? Koukla jsem na telefon a zjistila, že bude deset hodin večer. Fajn. Takže mám teď dělat jako co? Spát už se mi vážně nechce. Koukat do stropu, tak to si schovám na jiné chvíle.

Vstala jsem z postele a šla ke stolu s knihami, kde jsem si rozsvítila stolní lampičku. Chvilku jsem se hrabala v knihách a pak narazila na jednu knížku, která mě zaujala. Pamatuji si tu knížku. Táta mi jí jednou dal, že je po mojí mámě. Ale já jsem, díky svojí nenávisti k matce, tu knihu nikdy nečetla. Rozhodla jsem se, že to zkusím, protože teď už nemám co ztratit. Protože já už rodiče přece nemám.

Ze začátku té knížky jsem se trochu nudila. Holka, která chodila na střední se válela s kamarádkou u vody a kecala s ní o kravinách. Pak dostala míčem do hlavy a ten kluk, co si pro ten míč přišel se jí líbil. Nuda. Takhle to v životě rozhodně nechodí. Rozhodně ne! Ale i přes to jsem četla dál. Začala se s tím klukem scházet. Nečekaně. Vyspala se s ním. Začali spolu chodit, ale vídali se pak už jen občas, protože ona měli školu někde jinde. Asi po měsíci chození ho hlavní hrdinka viděla s jinou. Takže se rozešli a tím to končí.

Nevěřícně jsem koukala na zadní obal knížky. Dvě věci: Jak mohl někdo takhle ukončit knížku? To se nedělá. A druhá věc: Jak dlouho jsem sakra četla?!

Porozhlédla jsem se zase po pokoji. Už bylo světlo, takže jsem lampičku mohla zhasnout. Moje břicho začalo vydávat nechutné zvuky, protože mělo šílený hlad. Už stejně bylo skoro sedm hodin, takže to je akorát čas na snídani.

Otevřela jsem dveře a nejdřív z nich vystrčila hlavu, abych se porozhlédla po domě. Samozřejmě mě zajímalo jestli tady náhodou neuvidím Harryho, protože to bych jinak ty dveře za sebou zase rychle zavřela a nikam bych nešla. Ale chodba byla prázdná a tak jsem vyšla z pokoje a vydala se od pokoje po schodech někam dolů.

Kde mám tady v tomhle obřím baráku najít kuchyň? Ale díky tomu, jak má Harry rád věci obrovských rozměrů, tak má v dolní patře jen pět místností. Jsou ale vážně hrozně veliké. Nechápu, jak to zvládá uklidit. Tedy, jak to budu zvládat uklidit. Tohle bude vážně fuška.

Vlezla jsem hned do první místnosti. Jestli jsem správně chápala, tak tohle je asi obývák. Ale kde je televize? Nemá televizi? Šla jsem do další místnosti, kde už televize byla. Takže tamto byla nějaká místnost jen pro sezení? Tam by se skvěle četly knihy vzhledem k tomu, že byla pohovka hned u stěny, která byla celá prosklená a šlo vidět ven. Když jsem se, ale přijela poprvé, tak jsem do domu přece neviděla. To bude taková ta stěna, jak ven vidíš, ale dovnitř ne? Bože to jsou vymoženosti.

V obýváku jsem se koukala, jak velikou plazmovou televizi tady má. Ta snad měla dva metry. Musí to být bomba, se koukat na nějaký dobrý film na tak veliké televizi.

Další místnost.Takže tohle je jídelna. Usoudila jsem to z toho, že je tady stůl a židle. A stůl je snad pro dvacet osob. K čemu Harry potřebuje tak veliký stůl?

Pokračovala jsem dál a objevila obrovskou kuchyň. Ano, vážně je zase obrovská. Na tuhle obří velikost všeho si asi nikdy nezvyknu. Ani u Harryho na to nezvyknu. Ježiši! Na co to sakra myslím?!

Moje břicho zase vydalo hrozný pazvuk. Prošla jsem okolo kuchyňského baru k lednici. Když jsem ji otevřela, tak jsem se cítila jako v supermarketu. Byla totálně přeplněná jídlem. A díky velkému výběru jsem netušila, co si mám vzít. Vzala jsem si proto jemně perlivou vodu ze dveří lednice. Na kuchyňské lince jsem uviděla jablko a tak jsem si vzala to.

''Takhle malá snídaně?'' uslyšela jsem hlas za sebou. Hodně jsem se lekla a upustila kvůli tomu jablko na zem.

''Jsi nějaká moc napjatá. Potřebuješ uvolnit. A já taky'' mrkl na mě a líným krokem přistupoval blíž ke mně. Instinktivně jsem couvala dozadu. Jenže díky tomu, že jste absolutně zmatená, tak si neuvědomíte, že za vámi něco ve skutečnosti stojí. Takže jsem zadkem narazila na linku. Není cesty k úniku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 21. srpna 2016 v 23:28 | Reagovat

Boží! Boží! Boží! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama