153. Jason; Můj bratr

3. září 2017 v 20:25 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''No nekoukej na mě, jako kdybys neuměl mou řeč'' posadila se vedle mě a koukala na svého prcka, jak sebou pořád hází a žužlá si ponožku.

''Nemyslím, že je to zrovna ten nejlepší nápad'' zavrtěl jsem hlavou a hrál si s prstenem na svém ukazováčku.

''Myslet je víš co. Takže teď zvedni ten svůj zadek. Nalož ho do letadla a okamžitě za ní doraž. Bude rodit a ty jsi táta toho dítěte'' teď už mluvila vážně. Ne s milým úsměvem jako před chvilkou, ale s tím výrazem, kterým vám chce říct: okamžitě udělej co ti říkám nebo ti uříznu koule.

''Ty si myslíš, že tam mám jenom tak jako nakráčet a říct, ale prostě budeme spolu a nazdar?'' rozhodil jsem rukama. Ona to taky vidí všechno moc růžově.

''Ne. Měl bys jí prostě říct, že jí miluješ a chceš být s ní'' pokrčila rameny.

''Vážně? A ona se mi určitě hned vrhne okolo ramen. Séfra prober se. Tohle už jsem udělal a skončilo to tak, že mě chce absolutně vymazat ze svého života. Už se i odtěhovala. Víc najevo už mi to dát nemohla'' prohrábl jsem si své vlasy. Už mě tohle skutečně unavuje. Pořád se v tom všichni pitvají. Ať mě prostě nechají začít život bez ní. Bylo by to tak rozhodně nejlepší.

''Harry'' podívala se na mě Gemma s tím nejvíce prosebným obličejem, jaký jsem kdy viděl.

''Sakra'' praštil jsem sebou do trávy. Tohohle budu rozhodně litovat.


*Sarah*

''Promiň, ale co že?'' zírala jsem na stěhováka jménem Jason a nedokázala jsem nějak pochopit, proč mi tady teď tvrdí, že je mým bratrem. Hrabe mu nebo co.

A najednou jsem se zarazila. Já vím, že jsem měla sourozence, ale nepamatuji si je. Zmizeli ještě když jsem byla malá.

''Jsem tvůj bratr Sarah'' usmíval se na mě a pevně mi držel svýma rukama ty mé.

''Ale vždyť'' vrtěla jsem hlavou jako kdybych právě byle retardovaná.

''Pamatuji si ještě, jak jsem tě vodil do školky'' kousl se do rtu asi proto, aby se nerozbrečel.

''Ale vždyť. Takže myslíš'' zarazila jsem se a protože jsem nevěděla co dále říct. Vlastně vůbec nevím, co bych měla říct. V hlavě mám vymeteno a prostě netuším, co bych měla říct a co bych měla dělat.

''Moje malá sestřička už není tak malá'' držel mi ruce v těch svých a pořád si mě prohlížel.

''Nikdy bych netušil, že se mi dva potkáme tady. Škoda že je Beth v New Yorku'' když zjistil, že asi nic neřeknu, tak zase začal mluvit on.

''Beth?'' nechápala jsem o koho jde.

''Beth je moje sestra a vlastně i tvoje. Teď je v New Yorku, protože tam sehnala dobrou práci módní návrhářky'' vysvětlil mi to a já jen přikyvovala. Znáte takového toho pejska, jak ho máte v autě a on tou hlavou jen pokyvuje? Tak takhle přesně teď vypadám asi já.

''Nechceš jít dovnitř na čaj?'' navrhla jsem mu a ani jsem nějak nepočkala na jeho odpověď a vyrazila jsem dovnitř. Tak nějak si potřebuji uspořádat myšlenky v hlavě. A při šálku čaje to snad půjde lépe.

Během dělání čaje jsem se dozvěděla pár dalších informací. Jak to fungovalo v děcáku. A že díky strejdovi z Irska se teď mají, jak se mají. Tím strejdou asi myslel toho stěhováka. Neříká mu tati, ale strejdo, protože ví, že to jeho otec není. A stejně tak i Beth. Z Beth je hodně úspěšná návrhářka a teď vytváří novou kolekci, kterou pojede předvádět do Francie, takže jsem dostala nakázáno, že rozhodně budu muset jet také.

Jason teď studuje anglickou literaturu a historii. Stěhováka dělá jen jako přivydělávku. A když má volno, tak rád běhá. Mých zájmů jsem mu moc nesdělila, protože kromě čtení už žádné jiné nemám.

A pak přišla řeč na moje těhotenské břicho. Nechtěla jsem to s ním příliš rozebírat a tak jsem použila takové to běžné: to je na dlouhé povídání. Ale on se nenechal moc odbýt a řekl, že času má spoustu. A tak mi nezbývalo nic jiného, než že jsem mu řekla celý svůj příběh. Vypadalo to, že hltá každé moje slovo. A když jsem konečně dokončila celé svoje vyprávění, začali jsme se bavit o Harrym. Hrozně ho zajímalo jeho povolání, ale já jsem si vymyslela, že je to šéf nějaké firmy. Nemůžu mu přeci říct, že jsem si upíchla dítě s mafiánem. A ano. Vynechala jsem i naše setkání s Harrym. Spíše jsem ho lehce pozměnila. Měl mě zaměstnávat jako uklízečku a náš vztah se trochu pozměnil. A Jason mi to vážně sežral.

''Na jednu stranu je mi ten kluk sympatický jenom ze tvého vyprávění, ale zároveň i nesnáším a zabil bych ho za tohle jeho chování'' zhodnotil Harry Jason.
''Hele já nechci být nějak nepříjemná, ale potřebovala bych nějak vybalit a uklidit ty věci v chodbě, abych se tomu pořád nemusela vyhýbat'' odkašlala jsem a přišla jsem si teď docela hnusná, když ho teoreticky vyhazuji. Byla bych ráda, kdyby tady ještě zůstal, ale vážně chci uklidit ty krabice. Protože jak se znám, tak se do toho musím pustit co nejrychleji, protože se mi pak do toho nebude chtít. I když taková jsem já nikdy nebývala. Je vážně hodně zvláštní jak vás jeden malý prcek v břiše dokáže změnit.
''To chceš dělat všechno sama?'' podíval se na mě trochu vyjeveně.
''Ano?'' pokrčila jsem rameny. Nemám tady moc lidí, abych jim řekla, že to mají udělat. Možná si nevšiml, že tady bydlím sama.
''Ty jsi se zbláznila? To ani náhodou. Já ti pomůžu. Nebudeš tahat ty těžší věci a také to bude rychlejší. Bereš?'' Jason mi přijde více a více ukecaný. Ne že by ale pořád mlel, ale mluví hrozně rychle a já ho nějak nestíhám.
''To by bylo fajn'' souhlasila jsem okamžitě. A tak jsme se společně pustili do vybalování a já si prohlížela všechny ty věci, co mi ty blázni poslali.

*Harry*
Tohle je vážně ta největší blbost, jakou jsem kdy mohl udělat. Pane bože. Že já tu Gemmu vůbec poslouchám. Ty její idiotsý rady. Rozhodně jsem jí poslouchat neměl.
Vydechl jsem přebytek kyslíku, který jsem očividně držel asi minutu. Můj taxík zastavil nejspíše před jejím domem. Tuhle adresu mi dala Gemma a tak budu doufat, že má tu správnou.
Zaplatil jsem řidiči a připravoval jsem se, že vystoupím, ale najednou jsem uviděl kluka, jak vychází z jejího domu. Sarah cupitá hned za ním a očividně se směje něčemu, co právě řekl. On vyhodí pár krabic do popelnice a pak ji vezme okolo pasu a vede ji zpět do domu.
''Jeďte dál'' rozkázal jsem řidiči a ten okamžitě zareagoval.

Já jsem vážně takový vůl. Zbytečná cesta jen proto, abych jí viděl s jejím novýk klukem. Tak ten se bude starat o moje dítě? Řekla mu vůbec, že jsem otcem já? Co mu vůbec řekla?

Na to že tu není tak dlouho, tak někoho nového klofla dost rychle. Možná se znají už z Anglie a jen se sem spolu přestěhovali.

Měl bych odsud rychle vypadnout. Hned. Bože. Jsem takový zkurvená idiot...
 

152. Něco jako stěhovák

25. srpna 2017 v 10:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Jídlo je snědeno a na to že jsem si snědlo jídlo i na zítra, tak už jsem spokojeně najedená.

Další šálek čaje, gauč a teplá deka. Knížka, kterou si vozím snad všude sebou. Tohle potřebuji. Do poslední chvíle jsem v těhotenství pracovala a teď si to konečně mohu naplno užívat jako nastávající maminka.

Vyrušilo mě zapískání brzy od auta a proto jsem ven trochu nakoukla přes okno.

Povalování asi končí, protože před mým domem zastavilo velké bílé auto, které mělo na boku napsáno: Stěhovací služba. Myslela jsem si, že všechen nábytek už tady je.

Napadlo mě i to, že by ty stěhováci nešli ke mě, ale když z auta vyskočil starší muž a nejspíše i jeho syn (byly si opravdu podobní) a vyrazili k mému domu, tak jsem si říkala, že to musí být omyl.

Vyšla jsem jim naproti.

''Dobrej'' promluvil ten starší s velkým irským přízvukem. Jeho syn (nejspíše) na mě jen kývl.

''Dobrý den'' odpověděla jsem na pozdrav.

''Ste slečna Mark?'' jeho otrávenost byla slyšet i na jeho hlase. A hlavně na tom, jak se vyjadřoval.

''Ano'' kývla jsem.

''Máme tu pro vás nějakej nábytek a další cetky'' přežvykoval žvýkačku, jak kdyby toužil se stát nějakým přežvýkavcem.

''Ale já si nejsem vědoma nějakých věcí'' zamračila jsem se a v tom mi ten mladý podával desky s papíry. Chvilku jsem listovala pročítala to, až jsem našla kdo má tohle všechno nastarost.

Bohužel za to nemohla jen jedna osoba, ale rovnou šest.

Začneme Jessicou, u které byl v závorce uveden Thomas, takže to máme první dva lidi, kterým asi přeskočilo. Další jméno bylo Niall, potom Gemma, další byl Louis a poslední byl Harry. Co má tohle znamenat?

''Mohu vidět, co je vevnitř?'' kývla jsem hlavou na náklaďák.

''Samozřejmě'' promluvil ten kluk. Jeho irský přízvuk nebyl skoro vůbec poznat, narozdíl od jeho otce. A nebo to není jeho otec? Teď už mi tak podobní nepřijdou. I když, možná trochu podoby? Já nevím.

''Strejdo?'' otočil se kluk na staršího chlapa. A tím je moje teorie vyřešena. Je to jeho synovec. Jeho strýc po něm hodil klíče a kluk vyrazil k autu. Šla jsem mu v patách a když otevíral zadní vrata nakukovala jsem přes jeho rameno.

Vrata vyjela nahoru a předemnou se objevilo něco podivného. Nebo. Ne něco, ale několik divných věcí.

''Mohu vám to nanosit dovnitř slečno?'' vyrušil mě ten kluk. Mohlo mu být tak něco před dvacet dva let. Jeho oči mi někoho připomínaly, ale jelikož jsem nemohla přijít koho, tak jsem nad tím příliš nepřemýšlela. A také byl velice pohledný. Místo stěhováka by mohl dělat i modela. Ale tohle je jen můj názor.

''Jestli vám to nebude vadit'' usmála jsem se. Tohle byla ta nejvíce debilní věc, co jsem asi řekla, protože nanosit to dovnitř je jeho práce. Bože, teď jsem se projevila jako husa.

''Bez problémů'' ukázal mi jeho zuby, které byly ozdobeny rovnátky. Musela jsem se nad tímhle pousmát. Možná proto toho modela ještě nedělá. Teprve si svou vyzáž připravuje.

''Děkuji'' ustoupila jsem o krok a koukala jsem jak se chopil první krabice. Zajímalo by mě co to všechno je. A proč mi tohle posílají. Já mám všechno co potřebuji. Už toho pro mě udělali až moc. Tohle snad už stačí ne? Nebo snad jejich charita nezná konce? Ne že bych byla nevděčná, ale tohle už mě vytáčí. Posílají mi pořád něco včetně auta a kreditní karty. Tentokrát na seznam přibyly další tři lidi, Za chvilku mě bude financovat snad celá Anglie ne?

''Tady sem mi hoďte jednu muří nohu'' narval mi strejda stěhovák do rukou desky.

''Co prosím?'' absolutně netuším, co po mě chce.

''Podpis'' protočil očima.

''Oh'' kývla jsem a okamžitě jsem se podepsala jeho propiskou, která měla víčko naprosto rozkousané.

''Dík'' žvýknul a vydal se do kabiny náklaďáku, kde si desky odložil a přispěchal na pomoc svému synovci.

Zdvořilost je se představit ne? Nebo jsem snad staromódní? Očividně oni dva to nemají zapotřebí. Jen vyloží věci a zase pojedou o dům dál.

Chvilku jsem se jim motala pod nohama až jsem se konečně usadila v trávě na zahradě a pozorovala jsem, jak se synovec snaží jít jen po chodníčku a nešlápnout vedle. Narozdíl od jeho strýce, který šel jak slon a buldozer zároveň.

''Vím, že je to asi nemístné, ale nechcete si sednou do sítě?'' přimotal se ke mě stěhovák synovec. Podívala jsem se na stromy za mými zády. Má snad schyzofrenii? Já tam rozhodně žádnou síť nevidím. A nebo bych si snad měla pořídit brýle?

''Tedy'' odkašlal si a já se na něj zase otočila.

''Máte ji v jedné krabici. Ne že bych se do ní díval, ale máme seznam všech přepravovaných věcí, aby se nic nestratilo. Tak mě napadlo, že bych ji tam rovnou přimontoval'' usmál se a já okamžitě s jeho nápadem souhlasila.

Netvrvalo mu to příliš dlouho. Nejdříve jsem si do sítě chtěla lehnout, ale bylo mi naprosto jasné, že už bych se z ní nikdy díky pupku nedostala. A tak jsem si jen sedla a houpala jsem se. Vyndala jsem si telefon a všem jsem poslala tu samou esemesku, která obsahovala toto: Co to má znamenat? Charitativná příspěvky se dávají jinam. Né mě.

Další chvilka uběhla a oba stěhováci mi oznámili, že je hotovo.

Stěhovák synovec se naklonil ke svému strýci a něco mu zašeptak do ucha. Strýc se na mě podíval a prohlédl si mě od hlavy až k patě. Mám něco špatného na sobě? Rychle jsem se přejela pohledem a nenašla jsem ani žádný flek na svém tričku. Ti dva se tam mezitím o něčem dohadovali, až stěhovák strýc kývl hlavou a šel do auta. Hned na to odjel. Zůstala jsem zírat na toho kluka.

''Vyrostla jsi'' usmál se na mě a stál u mě dost blízko.

''Prosím?'' povytáhla jsem obočí.

''Jsem Jason'' usmál se a očividně ode mě očekával nějakou reakci. Ale já na něj nadále zírala a netušila jsem, co mi tím chceš říct.

Bez jakéhokoliv upozornění se na mě vrhnul a pevně mě objal. Jedno se mu musí nechat, objal mě pevně, ale opatrně, aby neporanil mého Drobka.

''Ehm'' stála jsem dál jako přikovaná, ruce jsem měla svěšené podél těla a nijak jsem objetí neopětovala. Tohle je nějaký irský zvyk?

''Jason?'' zopakovala jsem jeho jméno jen s otazníkem.

''Byla jsi ještě malá, když jsme odešli'' mám pocit, že brečí. Ale nejsem si tím příliš jistá.

''Já se omlouvám, ale netuším moc o co tady jde'' začala jsem od sebe jemně odstrkovat.

''Ty si mě vážně nepamatuješ?'' díval se na mě hodně zklamaně. Ráda bych mu řekla, že pamatuji, ale lhala bych tak.

Trochu jsem zakroutila hlavou ve znamení, že si ho skutenčně nepamatuji.

''Tvůj bratr'' zešeptal.


*Harry*

Válím se na zahradě a vstřebávám včerejší alkohol.

Včera jsem abstinoval. Abstinencí nemyslím od alkoholu, ale od sexu. Nějak jsem na to neměl chuť. Mohl bych tvrdit, že tam nebyly moc dobré holky, ale to bych lhal. Dvě se tam o mě otírali, ale já trochu arogantně poslal někam.

Můj telefon zavibroval a já se pro něj natáhl. Byla to esemeska od osoby, od které bych to nečekal. Od Sarah.

Co to má znamenat? Charitativná příspěvky se dávají jinam. Né mě.

Nedokáži nějak poznat zda je naštvaná a nebo myslí jako vtip. Možná bych jí mohl zavolat a zeptat se. Nebo se spíše ujistit, že za ty věci není příliš naštvaná. Zajímalo by mě jestli psala jenom mě a nebo i ostatním. A proto jsem se rozhodl napsat Louisovi. Zeptal jsem se ho, jestli mu taky psala Sarah a on mi hned na to odpověděl. Dokonce mi poslal zkopírovanou zprávu od ní. Byla naprosto stejná jako ta moje. A to už jsem si dělal zkurvený naděje, že mi napsala. Ne že bych byl z ní nějak zoufalý. Ale. No nic.

"Haloooo?" slyšel jsem hlas zevnitř domu.

"Jsem na zahradě" zakřičel jsem, abych návštěvníka nasměroval správným směrem.

"Ahoj brácha" zubila se na mě Gemma hned, jak mě uviděla.

"Ahoj vy dva" pousmál jsem se. Přišla totiž i s Tobiasem. Spokojeně si leží v takové té sračce, co nosíte jen v ruce. Přenosná kolébka? Vím hovno jak se to jmenuje.

"Přišli jsme se podívat na hodného strejdu" byla nakloněná k prckovi a šišlala na něj. Stejně nemohu uvěřit, že už je matka. Moje sestra. Ta holka, která si nedávno patlala pusu na fialovo borůvkou. No, možná to bylo tak před deseti lety a víc.

"Jak se máš?" uhnízdila se Gem vedle mě a strčila mezi nás prcka.

"Dobrý" zakýval jsem hlavou.

"Co tady vlastně děláš?" otočil jsem se na ní. Čekal bych, že by přišla, ale i s Niallem.

"Niall si chtěl trochu odpočinout ze včerejška. Pěkně jste ho tam zřídili. A Tobias mu nedává moc prostoru pro sklidnění kocoviny" pokrčila rameny. Podíval jsem se na toho malého červíčka, který mě zrovna pozoroval.

"Mohu si dojít na záchod?" postavila se bleskově.

"Jasně" kývl jsem.

Zůstal jsem tedy na zahradě jen s Tobiasem. Koukal jsem na něj a on na mě.

Jeho dudlík mu najednou vypadl z pusy. Okamžitě jsem mu ho vrátil. Pohladil jsem ho po jeho jemné tvářičce a on se na mě začal culit. Jeho malá ručička chytila můj prst.

"Měl bys za ní jet" stála u mě Gemma a pozorovala mě.

"Co?" zíral jsem na ní.


"Měl bys jet za Sarah" usmála se a já dál jen zíral.

151. Asi mi je už volná

15. srpna 2017 v 17:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Ležím v trávě před svým domem s hrnkem čaje vedle sebe. Přijdu si jako vyměněná. Možná je to tím novým prostředím. Ale také tím, že jsem konečně sama. Tedy až na Drobka.

Říká se, že co se první noc zdá na novém místě, tak se splní. Přemýšlím nad tím, co se mi vlastně zdálo. Snažím se co nejvíce si vzpomenout. Je další ráno a já si nepamatuji, co se mi vlastně zdálo na dnešek. Zdálo se mi vlastně vůbec něco minulou noc?

A pak se mi objeví útržky v hlavě.

Malé dítě utíká po zahradě a chytají ho mužské ruce. Dětský smích se rozléhá po okolí a já cítím, jak jsem šťastná. Jenže tohle je všechno co si pamatuji. Nevím, kdo to dítě chytil. Nevím ani jestli to dítě byla holčička nebo kluk. Moc toho tedy z toho snu nemám. Hlavní je, že to byl hezký sen. Tedy alespoň v to doufám.

Hraju si se svým telefonem v ruce a přemýšlím nad tím, jestli bych měla někomu napsat. Napadá mě spousta lidí a já nevím, jestli je vůbec dobrý nápad jim všem psát. A pak jen mávnu rukou a odemknu svůj telefon.

JÁ: Je to tady nádherné. Cítím se skvěle a myslím, že se tu líbí i Drobkovi. Jen se mi stýská.

Zpráva pro Louise: Hotova.

Nevím co bych měla psát jiným a tak se rozhodnu, že tuhle zprávu zkopíruji a pošlu ji i Erikovi. Takže bychom měli tedy dva lidi zmáknuté.

JÁ: Irsko je naprosto božské. Moc děkuji za všechno! Především za tenhle krásný dům, který si mi sehnal!

Zpráva pro Nialla: Hotova.

JÁ: Až bude Tobias větší, musíš se za mnou s ní přijet podívat. A samozřejmě i s Niallem. Je to tu naprosto dokonalé. A takový klid. Jo a víš to, že mám výhled i na moře?

Zpráva pro Gemmu: Hotova.

A v tom samém duchu jsem psala i ostatním. Tím myslím Erica, Jessicu, kde jsem zanechala i vzkaz pro Thomase. Potom jsem ještě napsala Lucy a u ní nechala vzkaz i pro Bena.

Telefon jsem odložila na deku a zase jsem se po ní rozvalila. Mám ale stále malé nutkání napsat ještě jedné osobě. Ale to hned zamítám. Není dobrý nápad mu psát.

Posadila jsem se a hleděla jsem před sebe. Viděla jsem vlny, které utíkaly až na pláž, kde se vytratily. Pozorovala jsem to to dlouho až mi vystydl i můj čaj. Což mi nevadí. Právě v tuhle chvíli je výborný i studený. Klidně bych teď jedla i jídlo, co mi nikdy nechutnalo. A v tom mi dochází, že mám na něco strašnou chuť. Snažím se nějak zvednout ze země, ale díky břichu mi to jde trochu hůř. Poslední měsíc se zvědám jak idiot. Víte jak vypadá želva, když leží na zádech a nemůže se nijak otočit. Tak takhle poslední dobou vypadám já. A tak močím snad každou půlhodinu. Můj měchýř už snad nic nevydrží.

Jídla tu ale příliš nemám a tak okamžitě balím deku a beru hrnek do ruky. Se vším se valím dovnitř. Tam si beru své klíče a vracím se zpět na zahradu. Z trávy seberu svůj telefon a strkám si ho do kapsy svých tepláků. Do džín už se totiž delší dobu jak si nevejdu. Což mě ze začátku trochu děsilo, ale teď je mi to nějak jedno.

Nasedla jsem do svého auta a vyrazila jsem do obchodu. Už před obchodem jsem věděla jedno. Že vypít tak rychle ten čaj, není ten nejlepší nápad. Chce se mi neskutečně moc čůrat a tak se svíjím a přemýšlím co teď.

''Prosím vás?'' zaklepala jsem jednomu zaměstnanci na rameno.

''Ano?'' otočil se na mě docela hezký kluk. Kéž by mě to v tuhle chvíli ale alespoň trochu zajímalo.

''Nemáte tady záchod?'' přijde mi trochu trapně, když se tady před ním vrtím a bojím se, že se počůrám.

''Ten je ale jen pro zaměstnance'' pokrčí rameny.

''Já to chápu, ale vysvětlete to prosím i tomu dítěti v mém břiše, které tlačí na můj močový měchýř'' začínám být trochu nepříjemná. Ale tak když těhotná holka potřebuje čůrat, tak jí prostě dověďte k nejbližšímu záchodu bez jakýchkoliv keců.

''Mohl bych udělat vyjímku'' pousmál se a vedl mě do zadní části obchodu, kam smějí jen zaměstnanci. Pustil mě na záchod a já si s velkou úlevou vydechla.

''Moc děkuji. Záchranil jste mě'' usmála jsem se, když jsem vyšla ze záchodu. Hned je moje nálada o něco lepší.

''Není za co'' pousmál se a vyprovodil mě z místnosti zpět do obchodu.

Vydala jsem se tedy na nákup. Koukala jsem po všem možném a brala jsem si všechno na co jsem měla chuť. Což jsou například kyselé bonbóny, čokoláda, arašídové máslo, brambůrky, kobliha, sýrový houska, pár rohlíků na večer, kefírové mléko, čokoládový pudink a další věci. Můj nákup zahrnuje snad všechno, co by se nemělo míchat dohromady.

U pokladny jsem zaplatila a vyrazila jsem zase k autu. Než jsem k němu došla, už jsem do sebe soukala koblihu. Měla jsem ji snědenou docela rychle a tak jsem si načala brambůrky, které jsem hodila na místo spolujezdce a začala jsem jíst i ty. Míchám snad všechno se vším a přijde mi to naprosto výborné. Ještě jsem se zastavila pro nějaké maso. A konečně jsem se mohla vydat směrem domů. Mám v plánu jednu věc. A to tu, že se pořádně najím, protože mám šílený hlad.

*Harry*

''Takže jsi prostě zdrhnul?'' směje se Louis.

''Jako vždy'' pokrčil jsem rameny. Vyprávím mu, jak jsem utíkal od Christiny. Ta čubka si zamkla dveře a bůh ví kam dala klíče, takže jsem lezl oknem. Díky bohu za druhé patro a ještě větší díky za strom vedle okna.

''Že jsi tam radši nezůstal. Jsi se mohl zabít'' začal se zase Louis smát.

''Nezabil bych se. Jen bych si něco zlomil. Druhé patro není až tak vysoko'' mávl jsem rukou a uvolnil jsem se na svém gauči

Louisovi zacinkal telefon a on ho okamžitě vytáhl z kapsy. Chvilku něco četl a pak se začal usmívat.

''Copak? Máš nějakou novou kočičku?'' zeptal jsem se hned.

''Ne'' zavrtěl hned hlavou.

''Tak kdo ti tedy píše, že se tak zubíš?'' povytáhl jsem obočí. Rozhodně mu nepíše jenom operátor, protože to by se tak neusmíval.

''Nikdo'' odkašlal si.

''Mě to snad říct můžeš ne?'' začínám být trochu nevrlí. Brzy jsem vstával, takže na sobě cítím nevyspalost a kocovinu.

''Ale to je jedno. Není to nic důležitého'' zamkl svůj telefon a schoval ho do kapsy. Kdo by mu asi mohl psát a on by mi to nechtěl říct?

''Sarah?'' dochází mi a svou myšlenku hned vyslovím nahlas.

''Jo'' zakýve mírně Louis hlavou.

''A co píše?'' zajímám se.

''Že se jí tam moc líbí'' ozná mi Louis a já jsem rád, že je tam spokojená.

''Tak to je dobře'' usměju se a s mírným nezájmem se napiju skotské. Jak se zbavit kocoviny? Začít znovu chlastat a přepít jí.

''Mám jí od tebe něco vzkázat?'' zeptá se mě Louis a já vidím, že už zase v rukách přehazuje telefon.

''Mmm. Asi ne'' zavrtím hlavou. Nevím, co bych jí měl říct. Všechno jsme si už asi řekli. A jestli ne, tak je to už vlastně jedno.

Dneska na sobě pozoruji změnu. A to tu, že je mi asi Sarah naprosto volná.

Zvedl jsem se z gauče a přešel jsem do kuchyně, kde jsem si do skotské přidal led. Takhle je to lepší. Došel jsem ke svému pracovnímu stolu a usedl jsem si za něj. Potřebuji s Louisem vyřídit nějakou tu práci a tak bychom se do toho asi měli pustit. Začal jsem se různě po stole přehrabovat a nemohl jsem najít žádnou propisku. Otevřel jsem šuplík a okamžitě můj zrak upoutala obálka. Obálka, ve které jsou teď dvě fotografie. První je ultrazvuk Drobka. Druhá fotografie je stará asi tak tři týdny. Je pořízena mnou. A je na ní Sarah. Je z dovolené. Ona tam sedí u bazénu a směje se.

Možná že mi nebude až tak volná, jak jsem si před chvílí myslel.
 


150. Další čubka

10. srpna 2017 v 22:10 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Písničky narušují ticho a já se různě patlám v barvách. Z odstínů růžové, žluté, zelené, modré, nakonec vyhrála lehce levandulová. Jak by řekli Harry. Vyblitá fialová. Jeho slovník se mi zaryl pod kůži a někdy se přistihnu, že ho používám. Ale nejde to nijak ovládnout. Napsala bych mu a zeptala bych se ho jaká je nejlepší barva pro Drobka na jeho stěny v pokojíčku. Ale nejspíše by si poklepal na čelo a zajímal by se, kdo mi ten pokoj maluje. Kdybych odpověděla že já, rozhodně by mě nepochválil.

Natírám další stěnu a jsem zaskočena tím, že mě nic nebolí a dokonce mě to i baví. Ale do třetí stěny se asi nepustím. Nebudu se pokoušet.

Takže prcek bude mít bílo levadnulový pokoj. Až vyroste, tak ho spolu přemalujeme na nějaké barvy, které by se mi líbily. Už se na to tak moc těším. Budu jenom já a on. Nikdo nenaruší naše pouto. Já ho budu milovat navždy. Už teď ho miluji, i když se mi někdy snaží prokopat z břicha. Fotbalista jak vyšitý.

Sundávám si zaplácané lacláče od barvy a rozhoduji se pro sprchu. Barva mi totiž pokryla i vlasy. Na malování jsem byla odjakživa levá. Tedy. Pokoj byl vymalován. Ale spolu se mnou. Já, stejně jako teď, mám barvu i snad na místech, kde jsem měla tričko.

Dala bych si něco k jídlu. Takže až se vysprchuji, tak si dám jídlo, co jsem si koupila v obchodě. A pak zasloužilý odpočinek na zahradě. Ano. Mám i zahradu. Je sice malá, ale i to mi stačí.

*Harry*

''Dalšího?'' podíval jsem se vysmátě na Liama. Klopíme do sebe panáky jeden za druhým. Čekáme, který z nás dvou odpadne rychleji. Myslím si, že to bude on. Já jsem poslední dobou chlastal docela dost. Tak asi proto jsem ještě docela v pohodě. Neříkám. Všechno se začíná pomalu točit. Ale rozhodně nevypadám jako Liam, který se tady snaží opřít o ruku a tím se i tak nějak drží od toho, aby nespadl z té barové židličky. Lehce se zasměji a on mě probodne pohledem. Nechce si připustit, že by tuhle hru prohrál. Dřív nikdy neprohrál. Snad nikdy nebyl totálně opilým. Ale dneska je to poprvé. Ta Victorie z něj udělal tohle. Hodného kluka, který se alkoholu dotkne málokdy. Ale rozhodně mi nevadí, že s ním je. Je docela fajn. Jen mě nebaví se koukat na to, jak si Liama hlídá. Chvilku nevynechá. Pořád ho kontroluje, jestli náhodou nění u nějaké jiné čubky.

Liamovi to v tuhle chvíli vůbec nevadí a pochybuji, že by se dokonce v tomhle stavu pokoušel někoho sbalit.

Zatímco já se rozhlížím okolo mě a hledám dobrou partii, která by zabavila můj mozek. Rozhodl jsem se stejně jako Sarah. Nový život by byl prostě to nejlepší. A tak ho začínám žít naplno. I když. U mě by se to spíše dalo nazvat mým starým životem. Protože se u mě holky střídaly jako na běžícím páse. Rozhodně je tomu i teď. Hodlám se prošukat do stáří. A rozhodně ne pouze s jednou holkou. Musí jich být ještě hodně. Desítky, stovky, tisíce. Jop. Jsem opilý. Melu hovna. Ale jenom s tím, že jich musí být přespříliš. Ale neříkám. Nevadilo by mi jich mít hodně.

A tohle je moje terapie. Jizvy se zdají být zahojeny. A já se snažím uzdravit tak, že chlastám a píchám holky okolo sebe. Za tohle by mi Sarah utrhla hlavu. A je to tady zase. Znovu přemýšlím nad tím, co by udělal Sarah. Už tady není. Není to tedy jedno, co by si sakra myslela nebo udělala. Každý žijeme naprosto jinak. A také naprosto odlišným životem. Zatímco ona se usadí s nějakým milým kluk s podělaným irským přízvukem. Já si budu užívat dámské společnosti, popíjet a budu jen doufat, že při jedné z těchto činností i zemřu. Řekli bych, že moje vyhlídky nejsou nic moc, ale začínám se s tím docela smiřovat. Ne! Jsem s tím nadmíru spokojen. Takovýhle život jsem si vždycky přál.

Ale na druhou stranu. Občas bych mohl zkusit vystřízlivět a dojet se podívat na Drobka. Buď mi říkal Harry a nebo strejdo. Oboje je mi nepříjemné, ale táto mi rozhodně říkat nebude. Nejspíše bude takhle říkat už někomu jinému. Zvládnu vůbec pohled na to, že je šťastná s někým jiným? Ale notak. Všechno jednou přebolí ne? A já bych řekl, že z mé strany už je to vyřízené.

Řekla, že naše pohádka skončila. Bohužel. Smutný konec. A tím je to vyřešené. Hotovo.

Leju do sebe dalšího panáka a je mi jedno, že Liam už mi rozhodně nestíhá. Teď se potřebuji opít do sraček, abych nepřemýšlel nad hovadinou jako já a Sarah. Byla to sračka co se stala a já bych si to měl uvědomit. Možná jsem se zamiloval, ale bohužel. Nedokázal jsem to nějak spravit.

Jsem jak na horské dráze. Pořád si říkám, že bych to měl napravit. Ale není jak. Už jsem zkusil snad všechno. Promluvit si, omluvit se. A proto se dostávám do druhé fáze. Říkám si, že na to seru.

Možná proto teď zírám na jednu černovlásku, která se právě řehtá se svými kamarádkami. Už i ona mi věnuje pohled. Nasadí o něco svůdnější pohled a její kamarádky okamžitě zpozorní. Nenápadně mě každá z nich sjede pohledem, ale já to ignoruji. Tohle jsem zažil už mnohokrát.

''Nazdar! Koukám, že už zase po někom slintáš'' objevil se vedle mě Louis. Niall je doma s Gemmou a tím jejich Tobiasem. Z Nialla se stal taťka na plná úvazek. Ale neříkám. Občas s námi vyrazí i on. Gemma je v tomle ohledu hodná a dokonce chce, aby chodil s námi ven. Možná proto, že ho má doma někdy plné zuby. Tobias začne brečet a on s ním líta po domě a neví co dělat. A pak je to jen to, že Tobias nemá dudlík. Ale postupně se do toho Niall dostává.

''Já. Spíš ona. Sleduj. Teď se rozteče'' zasmál jsem se a zase jsem se podíval na tu dívku. Znovu jsme navázali oční kontakt a když jsem viděl, že se je mi plně oddána a své kamarádky už rozhodně neposlouchá, tak jsem na ní mrknul. Její koutky se roztáhly do širokého úsměvu a párkrát za sebou rychle zamrkla. Tohle je naprosto jasné. Mám jí.

''Rybička se chytila na udičku'' zasmál se Louis, když viděl její reakci.

''Ale asi jí nechci. Tohle bude hrozné střevo. Čumí po mě pořád?'' už jsem jí nevěnoval ani jeden svůj pohled. Jen jsem si s ní prostě pohrál. Tohle maso přenechám někomu jinému.

''Jo. Stále čumí'' kývl Louis.

''Určitě už si teď v hlavě vytváří, jak spolu chodíme za ručičku, později budujeme rodinu a nakonec umíráme spolu jako dvě seschlý švestky'' protočil jsem očima a dal jsem si dalšího panáka.

''Co to s ním je?'' všiml si až teď Louis Liama, který v tuhle chvíli zkoušel jak chutná stůl bar, u kterého právě stojíme.

''Neudržel se mnou krok'' pokrčil jsem rameny a zasmál jsem se, když se Liam vzpamatoval.

''Ještě se držím'' pokusil se o co nejlepší výslovnost, ale řekl bych, že se mu to příliš nepovedlo.

''To jo'' zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. Další panák. Okolí se točí o něco rychleji. Ale mě to nezajímá.

''Ozvala se ti Sarah?'' podíval se na mě Louis a já ho chtěl v tuhle chvíli zabít. Zrovna jsem nad ní přestal přemýšlet a on ji zase vytáhne.

''Ne. Není důvod'' podíval jsem se na něj.

''Jen se ptám'' zvedl ruce na obranu a tím jsme tohle téma probrali. Jak dlouho mě vlastně s ní budou otravovat? To nedokáže nikdo pochopit, že jsme se rozešli. Tak to je a bude. Konec.

''Nechceš jít tancovat?'' nežný hlásek vedle mého ucha přerušil tok mých myšlenek. Je to ta holka, na kterou jsem mrknul. Nějaká odvážná ne? Ale tak mohl bych to s ní zkusit. Jistí to když tak to, že si jí rozhodně nepřivezu k sobě ale k ní. A než se probudí, já už budu doma na svém gauči uvolněný sexem s další čubkou. A večer další párty.

Tohle je teprve ten správný život!

149. Vítej v novém život

3. srpna 2017 v 11:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Plavba byla nakonec asi tou nejpříjemnější částí na tomhle mém dobrodružství. Ale vůbec se nějak orientovat, jakým směrem bych vůbec měla jít.

''Slečna Mark?'' ozval se vedle mě muž se zvláštním přízvukem. Takže takhle zní naprosto irský přízvuk. Niall nemá až tak výrazný ten přízvuk.

''Ano?'' otočila jsem se na něj.

''Jsem Billy a mám vám pomoci s taškami a taky vás zavést k domu'' usmál se na mě a okamžitě mi bral tašky z ramene.

''Oh, to jsem nevěděla'' zírala jsem trochu zaskočeně.

''Musím vás upozornit, že to bude trochu delší cesta. Tak kdykoliv byste si chtěla odpočinout, tak řekněte a já vám zastavím'' usmál se na mě a já mu vyrazila za patami. Dorazili jsme k jeho autu, které vypadalo pohodlně. Naložili jsme věci do kufru a já jsem se hned nahrnula dopředu, abych se posadila. Sice jsem teď skoro celých osm hodin jízdy seděla, ale nějak mi to nevadí. Ten pupek co mám, mě docela táhne k zemi a zatěžuje mě. Takže bych nejradši teď seděla pořád.

''Nemáte hlad?'' nastartoval auto, ale ještě se otočil dozadu pro menší tašku, kterou mi hned podal.

''To nebylo nutné. Jedla jsem na lodi'' usmála jsem se, ale stejně jsem si tu tašku s jídlem od něj vzala.

''Cesta nebude jen na hodinu a jídlo se vám bude určitě ještě hodit'' rozjel se nějakým směrem a já nestíhala ani vnímat, kam odbočujeme. Za chvilku už na mě padla únava a já cítila, že rozhodně vzhůru už nevydržím.

Spánek mě na skoro jízdu zabavil a tak jsem nevnímala délku celé cesty.

''Slečno?'' šťouchal do mě Billy, když jsme zastavili před domem.

''Hmm'' zamumlala jsem a rozlepila jsem oči.

''Jsme tady'' upozornil mě. Je už tma a tak si myslím, že je tak něco okolo desáté hodiny. Ale můj telefon mi ukazuje půlnoc.

''Tady máte klíč a můžete jít dovnitř. Měla byste tam mít už i věci posladné z Anglie. Dům máte i se zařízením, takže vás čeká jen pouhé vybalování, ale to si nechte na zítra'' vyndal jednu mou tašku a u toho mi podíval klíče.

''Děkuji'' vzala jsem si klíče a chtěla jsem si sáhnout i pro jednu svou tašku, ale v tom mě Billy zastavil. Takže jsem vyrazila do domu.

Tma byla větší a já v novém prostředí? To je docela hodně v háji. Vím naprosté hovno, kde se právě teď nacházím a kam mám jít. Díky bohu že šel Billy hned za mnou a rozsvítil.

Nanosil mi tašky do předsíně a neustále se mě ptal, jestli něco nepotřebuji. Ale vždy jsem řekla, že rozhodně ne a jestli by třeba ještě něco nechtěl. Jako třeba kafe nebo čaj. I když docela odvážná mu tohle nabízet, když je všechno zabalené v krabicích. Ale on stejně odmítl, že už je pozdě a že musí ještě někam dojet.

Zůstala jsem sama. Zavřená tady v tomhle novém domě, který neznám. A maximálně, co jsem z něj vlastně viděla je hala, ve které stále stojím. Možná bych se tady mohla porozhlédnout a zjistit, kde vlastně mám spát.

Rozhodla jsem se vydat po schodech nahoru a dostala jsem se do menší chodbičky s dveřmi po obouch stranách. První dveře vedly do pokoje, který měl sloužit asi jako dětský pokoj. Poznala jsem to podle pomalovaných zdí pastelkou. Takže tady bude mít pokoj Drobek.

Rozhodla jsem se pro dveře na druhé straně. Koupelna. Dost velká s vanou a sprchovým koutem, samozřejmě i záchod. Takže poslední dveře, které jsou na stejné straně jako koupelna, musí vézt do mé ložnice. A typovala jsem to správně. Větší ložnici bych už rozhodně nechtěla, protože tohle je snad stejně velký pokoj, jako jsem měla i u Harryho doma.

Postel nebyla povlečená a tak jsem věděla, že se do toho musím pustit co nejrychleji, abych hned mohla jít spát.

*Harry*

Můj telefonát se Sarah byl hezký zpestřením po včerejšku a i dnešku. Jenže jakmile skončil, musel jsem se vrátit do reality.

''Zlato?'' ozval se hlas z kuchyně.

''No?'' protočil jsem očima. Ta buchta to bere příliš vážně, už bych jí měl asi vypakovat.

''Dáš si vajíčka ke snídani?'' zakřičela zase. Bože to je snad ta nejvíce uřvaná holka, kterou jsem kdy zažil.

''Ne'' odpověděl jsem zase. A nejradši bych řekl, ať si nedává nic ani ona, protože chci, aby už odešla.

''Hele za půl hodiny tě odvezu domů'' došel jsem do kuchyně, kde se placatila ona pouze v kalhotkých a mém tričku. Je nepříjemné ji vidět v mém tričku. Ani se nezeptala a okamžitě si ho na sebe oblékla.

''Už?'' vypadala dost překvapeně. Co čekala? Že jí řeknu, aby se ke mě rovnou nastěhovala?

''Jo. Mám nějakou práci'' protočil jsem znovu očima. Je mi naprosto jasné, že mě viděla.

''Tak já se jdu tedy převléknout'' usmála se a jako provokaci si sundala mé tričko už v kuchyni. Zjištění, že nemá podprsenku se mnou nic neudělalo. Asi si myslí, že když mě včera sbalila, tak že se mi asi hodně líbí. Neviňátko netuší, že jsem totálně na sračky a vzal jsem si jí ke mě jenom proto, abych si s ní mohl užít. Jen jsem netušil, že to bude takováhle slepice, která od toho bude rovnou očekávat svatbu.

''Hotovo'' přilezla zase zpátky dolů v krátkých šatičkách, ve kterých byla včera v klubu. Možná proto jsem si na ní udělal zálusk. Protože vypadala jako děvka. Čekám, kdy mi řekne, že za celou noc chce zaplatit.

Nasedl jsem s ní do auta a hodil jsem jí domů. Než zavřela dveře, tak mi řekla, že si zavoláme. Ale rychle jí došlo, že na mě nemá číslo.

''Já ti zavolám'' usmál jsem se znuděně. A ona blbka nadšeně kývla. Až na to, že ani já na ní nemám číslo. Tohle snad bude obarvená blondýna.

Vrátil jsem se zpátky domů, kde jsem začal dělat nějaké věci spojené s mojí prací. Než jsem dodělal všechny ty papíry a snažil se si zajistit další obchody, bylo už něco málo po poledni. Co bych teď mohl dělat? Asi si prostě jen tak lehnu na zahradu a budu čekat, až z nebe spadne něco zábavného. Je tady taková nuda. Vlastně od té doby, co tady bydlím zase sám.

V tom jsem dostal bláznivý nápad. Zahraji si poker. Když jsem ho hrál naposledy, tak jsem získal Sarah. Je to už docela doba, co jsem ho nehrál. Snad jsem ho nezapomněl. Proto bych to měl zjistit.

*Sarah*

Chvíli jsem se ještě válela v posteli. Možná také proto, že jsem naptosto líná vstávat.

Dostávám najednou bláznivý nápad. Vymaluji dětský pokojíček. Rychle jsem se převlékla a rozhodla jsem se vyrazit do nějakého obchodu s barvami. Tohle asi bude bloudění na delší dobu.

Kam dál